Podlézavý projev, který na 68. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu přednesl vicepremiér a předseda KDU/ČSL P. Bělobrádek, už zveřejnily HaNo 28. června. Spolu s přidrzlými "20 body" z roku 1961, který ten spolek neanuloval dodnes. Tady jsou další vystoupení, která v Augsburgu zazněla letos. Kdokoli do politiky nespadl z višně, pravý smysl těch tirád si vyhodnotí sám.
68. sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, Augsburk, červen 2017
Z projevu Bernda Posselta, 3.6.2017
Velmi slavnostní shromáždění, drazí krajané, Český vítr (der böhmische Wind) jsem si výslovně vyžádal od našeho Gerst hofenern Expressu - jsem rád, že jste jej tak velkolepě zahráli – aby mě poháněl při velmi důležitém a čestném úkolu. Kromě toho, že mluvčí sudetoněmeckého etnika má určitou váhu, je působivé vidět, jak silně fouká český vítr. Mám velmi čestný úkol, a sice každoroční slavnostní udělení Evropské Karlovy ceny sudetoněmecké etnické skupiny.
Vážení spoluobčané, loni to Bůh zařídil, že jmenovec Karla Velikého, císař Karel IV., český a německý král, měl své 700. výročí v sobotu na Sudetoněmecký den. Použili jsme to, abychom poprvé uspořádali Sudetoněmecký den na kolech (cestovní). Bylo to velmi působivé. Zde jsme jej oslavili s mnoha českými hosty, v čele s bavorskou zemskou vládou. Naše Karlova cena byla loni udělena knížeti Hansovi Adamovi z Lichtenštejna, moravskému rodákovi, ten pak skočil do auta a ujížděl do Prahy. Bohužel ne všichni cestovali, mnozí samozřejmě chtěli zůstat tady, ale mnoho sudetských Němců, všichni vůdci etnické skupiny a bavorské vlády s Horstem Seehoferem a Emilií Müllerovou jeli do Prahy, a tam otevřeli první bavorsko-českou zemskou výstavu - Karel IV. Mnozí i já jsme ji už tehdy viděli na podzim v Norimberku. V obou městech měla rekordní počet návštěvníků. Včera přišla zpráva, že tato výstava bavorsko-česká o císaři Karlu IV. byla oceněna jako výstava roku 2016. Můžeme být hrdí, protože jsme tuto výstavu iniciovali.
Jak víte, existují dvě Karlovy ceny. To je správné a dobré. Jedna Karlova cena, známá jako Mezinárodní cena Karla Velikého města Cáchy, připomíná daleko z minulosti známého císaře Karla, otce Evropy. Otcem Evropy byl zván již za svého života. Ztělesňoval triádu, která tvarovala náš západní svět a stále jej charakterizuje a kterou náš Západ stále potřebuje. Když odřízneme tyto kořeny, budeme chřadnout. Touto triádou je křesťanská víra, řecká filozofie a římské právo. Karel Veliký vytvořil románsko-německou společnou Franckou říši jako základ Evropy. Karel IV. pak také určil evropskou triádu, druhou evropskou triádu. Jmenovitě tři rodiny národů, které formovaly Evropu, Romány, Němce a Slovany. On to ztělesňoval zvláštním způsobem. Byl zároveň římským císařem, králem českým a německým králem. Karel IV. byl nejen velkým Evropanem. Byl mužem zákona. Zejména je významná Zlatá bula, která má německou kulturu a jazyk, první ústava Svaté říše římské. Zůstává vyjádřením myšlenky, že právo stojí nad vládci. Dříve panovala myšlenka Bourbonských králů a jejich ústavního právníka Boudina, že zákon znamená oslabení moci, a že vládce je nad zákonem, že stát je nad zákonem. Opačnou myšlenku vyjadřuje Zlatá bula Svaté říše římské - že vládce vládne ve skutečnosti z „milosti Boží“ je svrchovaný - nikoli ze své vlastní milosti, a že zákon mu není podřízen, ale že on je stejně podřízený právu, jako všichni ostatní v tomto právním společenství. Že právo přichází od Boha, že naše základní práva vyjadřují odpovědnost před Bohem a před lidmi. Na tomto pozadí se nám podařilo v posledních desetiletích znovu nacházet vynikající evropské osobnosti pro udělení této Karlovy ceny. Oni tuto poctu přijali a my jim můžeme poděkovat za jejich úsilí.
V případě Volkera Bouffiera, bych rád zdůraznil tři věci: za prvé, solidaritu s námi od země Hessenska. Čtvrtý kmen je rozptýlen po celém světě, ale tady je soustředěna prosperující sudetoněmecká etnická skupina. V této souvislosti je velmi důležité, že jsme nejen podporováni Bavorskem, ale zvláště velké množství našich krajanů bylo po válce, kromě Bavorska, přijato v Hessensku.
Pak je zde druhý bod. Země Hesensko má vztah nejen k nám. V Hessensku je zvláštní starorakouská etnická skupina. Premiér je syn Dunajského Švába z dnešní Vojvodiny. Jeho zástupce, Tarek Al-Wazir od zelených, má sudetoněmeckou matku a zná velmi dobře sudetoněmecké záležitosti. A prezident zemského sněmu Hesenska, Norbert Kartmann, je Transylvánský Sas. Hessensko je charakterizováno vyhnanci a jejich potomky. Vojvodina byla jako prosperující malá Evropa v Rakousko-uherské monarchii. Během války v roce 1991 jsem porovnával svůj osud s českou rodinou ze srbské Vojvodiny, která tam žila 200 let, ztratila svůj domov a byla vyhnána jen s tím, co měli na sobě. Další den jsem řekl České televizi, že vyhnání může způsobit nacionalismus každého národa, a že je proto naším společným úkolem a povinností zakročit proti vyhánění a nacionalismu.
Pak je tu ještě třetí bod pro osobnost Volkera Bouffiera. Dělá nejen velkou praktickou práci, za což děkuji, ale dělá přesně to, co jste vy, Emilie, Hartmute, Christiane, označili za politiku založenou na hodnotách. Sudetoněmecký den v této podobě je možný nejen proto, že jsme zachovali soudržnost jako etnická skupina, a to i 70 let po vyhnání, ale i proto, že máme mnoho spojenců jako Volker Bouffier a bavorský patronát.
Tento Sudetoněmecký den s největší českou přítomností a vysokými zástupci České republiky je možný jen proto, že jsme důsledně šli jedním směrem, a sice bojovali proti jakékoliv formě nacionalismu. Všichni víme, že tato etnická skupina stála od počátku v Evropě, počínaje Wiesbadenskou dohodou z roku 1950. Ta nebyla jen jednostranným prosazováním Charty německých vyhnanců, ale dohodou uzavřenou s exilovými Čechy. S českými partnery, jako general Lev Prchala, český vlastenec, který chtěl, na rozdíl od Edvarda Beneše, bojovat proti Hitlerovi. Takže skutečný český vlastenec, který souhlasil s představiteli sudetských Němců, že naším úkolem je budovat společnou Evropu.
Děkuji českým politikům, kteří k nám přicházejí a dalším českým přátelům, za odvahu kterou prokazují, aby byli s námi. Po posledním Sudetoněmeckém dnu, kdy Daniel Herman promluvil, byl skutečně nejdivočeji napadán. V letošním roce přichází jeho šéf, vicepremiér a vůdce strany. Tento proces je kontinuální, nejedná se o pomíjivý záblesk na cestě porozumění, ale je dlouhodobý. To je to, co generál Charles de Gaulle vždy požadoval, mír statečných. Tam, kde lidé stojí ve vzpřímené poloze proti sobě, mohou utvářet budoucnost, protože vědí, že v opačném případě bude Evropa roztrhána psy. V době, kdy se skoro stalo, že fašistická Marine Le Pen, kterou jsem bohužel poznal osobně, seděla nedaleko ode mne v Evropském parlamentu, a komunistický Jean-Luc Mélenchon, oba nacionalisté financovaní Putinem, kdy byli jedinými kandidáty, mohl být konec Evropě.
Dnes jsou nové síly. Tato událost ukazuje, že sousedské vztahy v duchu Karla IV. neztratily svůj význam, získaly na důležitosti. Naše politika spolupráce s českým národem je hluboce zakořeněna v historii. Byli jsme jedním ze dvou národů českých zemích. Jsme dnes, bez ohledu na to, kde žijeme, ať už v Hesensku, Bavorsku či Argentině, čtvrtý kmen Bavorska. Náš krutý osud z nás vytvořil most mezi původní vlastí, kde jsme byli jeden ze dvou národů v duchu Karla IV., a Bavorskem, kde jsme čtvrtým kmenem. Tento most je dlouhodobý úkol s velmi, velmi velkou perspektivou. Byli jsme sousedi a budeme vždy sousedy. Je proto důležité se k nám sudetským Němcům aktivně postavit při vytváření střední Evropy. Někdo jako Volker Bouffier, který zná vyhnání ze své rodinné historie, zná co nacionalismus znamená, a že tento nacionalismus zničil prosperující malou Evropu ve Vojvodině, je pro nás nejlepším spojencem na nesnadné cestě. Nyní můžeme říci, že jsme konečně přišli na silnici, že jdeme konečně za jasným cílem - dobrou vůlí mezi sudetskými Němci a Čechy. Jsme rozhodnuti, a to i v případě, že budou nějaké potíže na obou stranách, důsledně pokračovat v této cestě, s přáteli a spojenci, jako je Volker Bouffier, kterému je udělována Evropská Karlova cena sudetských Němců.
http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden_%2F_Impressionen:Reden
Z projevu P. Bělobrádka, místopředseda vlády ČR, 3.6.2017
Milí krajané, vážený pane předsedo vlády, vážená paní ministryně, milá Emílie, vážený pane předsedo. Ano. Milí krajané!
Ano, krajané, protože význam slova krajané není pouze ve smyslu etnického původu, nýbrž ve smyslu lidí, kteří sdílejí lásku ke stejné zemi, k její kultuře, k její historii, k její tradici. Já věřím, že všechno toto sdílíme, byť nesdílíme stejný jazyk. Jsme tedy krajané, a kromě toho nedaleko odsud leží Řezno, Regensburg, místo, kde v devátém století přijalo křest 14 českých knížat, čímž nasměrovali české země k Západu. Druhá věc, tedy kromě toho, že jsme krajané, ta druhá věc je zásadní. Přijel jsem k vám na návštěvu, nepřijel jsem se ani omlouvat, ani usmiřovat, jak spekulují mnozí v České republice. Přijel jsem na návštěvu k lidem, kteří mě pozvali, na návštěvu, k sousedům, prostě jsem se stavil na oslavu, na kterou jsem byl pozván. Já bych si přál, aby takovéto přátelské návštěvy u sousedů již v našich zemích nevyvolávaly žádnou pozornost, protože budou prostě normální.
Samozřejmě nesmíme zapomínat na minulost. Hlavně na časy násilí a brutality před, při i po Druhé světové válce. To se nikdy nesmí opakovat. Už nikdy se nesmí vyhánět lidé ze svých domovů jen pro to, že jsou nějaké národnosti, náboženství, rasového původu. Přesto i dnes v Evropě jsme v nedávné době tyto činy viděli. Nikoliv však v rámci Evropské unie, a tady je vidět, jak důležitá Evropská unie je. A vážím si toho, že Evropská vlajka byla v čele vašeho průvodu. To, co se stalo v minulosti, na to nesmíme zapomínat, ale nesmí nám to bránit v pohledu do budoucnosti. Musí to pro nás být téma diskusí, téma vysvětlování, protože demokracii si musí každá generace vybudovat znova, ta není automatická. Dovolte mi abych ocenil všechny ty, kteří se na usmířeni, na omluvách, na významném zlepšení našich vztahů podíleli. Máme na co navazovat. Chci poděkovat za českou vlajku, která visí před touto budovou. Chci poděkovat za vaše významné úsilí a pomoc na obnově stovek památek v České republice, ať už to byly památky církevní, ať už to byly hřbitovy, ať už to byly mnohé další pamětihodnosti. A tím to nesmí skončit, musíme se dívat do budoucnosti.
Naše společná evropská budoucnost je naší novou šancí, jak žít v míru, v bezpečí, prosperitě a svobodě. Konečně žít společně, nikoliv pouze vedle sebe. Ani Češi v Rakousku-Uhersku, ani Němci v Československu se plně nesžili se státním uspořádáním. A to je fakt. Nicméně teď není třeba hodnotit, teď je potřeba se dívat na to, že zde máme úžasnou možnost být zároveň Čechy, Moravany, Slezany, Bavory, sudetskými Němci, a hlavně nám to nebrání v tom, být Evropany. Naším společným zájmem musí být, abychom si zachovali svoji identitu, abychom si zachovali regionální hrdost, abychom ubránili ono evropské heslo „Jednota v různosti“. Musíme být spojenci v obraně hodnot, v obraně tradic, v obraně toho, co skutečně můžeme nejlíp bránit tím, že to sami na svém příkladě prožíváme a bráníme. My víme, že je potřeba pomoct druhým, a že je dobré pozvat hosty, že je pomoct potřeba potřebným. Také i my víme, že je povinností hosta chovat se v úctě a dodržovat pravidla, která platí v našem domě. Kdo je silný ve svých hodnotách, nemusí se bát cizích. Myslím si, že je pro nás pro všechny velmi důležité, a byla tady o tom řeč, že abychom se mohli dívat do budoucnosti, učinili jste velmi odvážný a velmi zásadní krok, ve změně svých základních dokumentů. A já vám za to chci poděkovat, protože to bezpochyby nastartovalo novou etapu našich vztahů. A teď dovolte tři společné úkoly, které máme do budoucnosti. Dovolte abych je zmínil. Vy, sudetští Němci, hrajete významnou roli při posilování sousedské spolupráce, a velmi oceňuji vaše slova o mostech, které chcete budovat. Je to možné i díky předchůdcům, které je třeba tady zmínit. Ať už to byl Václav Havel, nebo Richard von Weizsäcker. Proces pomohl završit i Horst Seehofer svoji návštěvou v Praze, v roce 2010, a Petr Nečas, svým projevem v Bavorském zemském sněmu, v roce 2013. Za přelom tedy považuji, a díky změnám vašich stanov to bylo umožněno, návštěvu Daniela Hermana loni. Teď mi dovolte takovou vsuvku. Daniel Herman rád říká, že ministrovat, ve smyslu být ministrantem na mši, a být ministrem, má společný základ, tedy sloužit. Takže dnešní ministranti by si z toho mohli vzít příklad.
Pojďme se dívat tedy do budoucnosti. K Bavorsku máme velmi dobré vztahy a já osobně i moji podřízení sem jezdíme velmi často. A musím říci, že s panem předsedou vlády dnes, v minulých dnech, a předpokládám, že i nadále, hovoříme o naší budoucnosti, o spolupráci ve vědě a výzkumu. My musíme navázat na naši spolupráci, která se traduje už od přemyslovských králů, která byla doprovázena i německými osadníky, kteří přicházeli do zemí koruny české. Tato spolupráce, předávání technologií, inovací, vzájemná spolupráce a budování nové a lepší konkurenceschopnosti, je obrovským potenciálem, který naše dvě země i naše národy mají. Společně rozhodně dokážeme více. Potřebujeme se, a navzájem si budeme daleko lépe rozumět, pokud budeme i daleko více spolu komunikovat na všech úrovních. Jak už jsem říkal, jsou místa, kde, tak jako mezi zmíněnými Němci a Francouzi, a já jsem přesvědčen, že i jako mezi Čechy a Němci, ještě tak daleko nejsou. Můžeme se podívat na země Balkánu, které si prožily v podstatě nedávno obrovskou brutalitu. Myslím si, že Fond budoucnosti může být velkým vzorem pro západobalkánský fond, a že společné investice do konkrétních projektů, jako je obnova škol, památek, kostelů a hrobů je účinná cesta, protože my jsme to společně již ukázali.
Na závěr. Střední Evropa je naší společnou vlastí, naším společným kulturním prostorem. Naše propojení staré a nové členské země, naší zkušenosti s tím, co se dělo v minulém století, to všechno nám dává i prostor pro to, abychom my byli nositeli jednoznačné myšlenky. Tak jako vedoucí bavorská politická síla CDU, tak i KDU/ČSL tvoří konzervativní střed. Je to proto důležité, abychom dokázali eliminovat extrémy z leva i zprava, a abychom dokázali prosazovat v rámci EU to, co nám je vlastní. Evropa musí být silná ve velkých věcech a svobodná v těch malých. Skutečná jednota v rozmanitosti. To máme společné, a to musíme v rámci celé EU prosazovat. My nejsme ti, kteří hledají problémy, hovoříme otevřeně o tom, co bylo, ale zároveň se díváme dopředu. Neptejme se už. Nebuďme zahledění pouze do sebe, ale ptejme se, co můžeme udělat pro své děti a pro jejich budoucnost, aby se právě již nikdy nic takového neopakovalo. Člověk, který v sobě nosí nenávist, je slabý člověk. Dejme Evropě budoucnost. Ukažme jí, že nenávist se dá překonat láskou, a že spolupráce je tou nejlepší prevencí do budoucna.
A na závěr mi dovolte, abych poblahopřál Berndu Posseltovi k jeho narozeninám, teď mi utekl, tak doufám, že mi neuteče potom, přivezl jsem mu náchodské pivo. Děkuji za pozornost.
http://www.sudeten-tv.de/#Start, přepis zvukového záznamu
Z projevu Steffena Hörtlera, 4.6. 2017
Dámy a pánové, vážení spoluobčané, přátelé sudetských Němců!
Jako zemský předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bavorska mám tu čest otevřít tradiční hlavní projevy. A mám to potěšení vás všechny velice přivítat. My sudetští Němci jsme etnická skupina hluboce formovaná křesťanskými hodnotami. Proto je pro nás samozřejmostí, že začínáme naše setkání na letniční neděli slavnostní mší.
Vážený biskupe Radkovský, děkuji, že jste mši svatou oslavil s námi. Díky za vaše působivé kázání. Velký dík za to, že jste mezi námi!
Jako zástupce mnoha dalších duchovních vítám předsedu sudetoněmeckých katolíků, preláta Dietera Olbricha, místopředsedu sudetoněmeckých farářů, pastora Markuse Gollera a protestantského pastora Andreje Hlibokyho. Velice vám děkuji za vaši přítomnost zde a za přípravu a realizaci bohoslužeb.
Dámy a pánové, v loňském roce jsme zažili průlom, který zůstane nezapomenutelný pro mnohé z nás. Ministr Daniel Herman se oficiálně, jménem české vlády, zúčastnil na Sudetoněmeckém dni a jeho působivý projev pohnul našimi srdci.
Vážený ministře Hermane, tímto smělým krokem jste prolomil ledy. A já Vám dnes znovu - a to osobně i jménem svých sudetoněmeckých krajanů - skládám velké poděkování. Nikdy vám to nezapomeneme. Jsme rádi, že dnes Vás tu můžeme přivítat znovu. Vítáme Vás, pane ministře!
Průlom v předchozím roce by byl nemyslitelný bez kroku, který sudetoněmecký landsmanšaft učinil rozhodnutími našeho Spolkového shromáždění změnou našich stanov a přijetím naší deklarace zásad. Také k tomuto kroku bylo zapotřebí odvahy.
„Hledat porozumění“ - to je první část letošního motta. Společně s našimi českými přáteli a partnery, jsme důsledně sledovali tuto cestu, i když víme, že na obou stranách existuje odpor. Tento odpor jsme cítili stejně jako naši čeští přátelé, zejména ministr Daniel Herman po jeho výkonu v minulém roce.
Z dnešního pohledu můžeme říci: Bylo a je správné, že jsme se vydali touto cestou, a půjdeme po ní dál! Odpůrci porozumění na obou stranách si nyní musí uvědomit, že nemají žádnou podporu. Spolupráce je normou.
Když minulý týden místopředseda vlády Pavel Bělobrádek oznámil svůj záměr, zúčastnit se letošního Sudetoněmeckého dne, protesty v českých médiích byly pouze jako bouře ve sklenici vody.
Něco jiného to bylo před dvěma lety. V té době jste pane ministře Bělobrádku prokázal velkou odvahu, když jste demonstrativně navštívil Sudetoněmecký dům, kde jste položil věnec na počest sudetoněmeckých obětí vyhnání. Váš videopozdrav na Sudetoněmecký den 2015 je stále ještě v našich vzpomínkách.
Vážený pane Bělobrádku, vaše návštěva je dnes velkým a důležitým krokem směrem k normálu ve vztazích mezi Čechy a jejich vládou a jejich sudetoněmeckými krajany. Děkujeme Vám za Vaši návštěvu a jsme rádi, že jste tady!
Vážený pane premiére Horste Seehofere, jistě dnes myslíte, stejně jako já, na naše přátelské setkání se zde přítomnými ministry Bělobrádkem a Hermanem, ale i dalšími českými a bavorskými předními politiky před měsícem v Praze. Vzhledem k těmto úzkým a častým kontaktům působí Sudetoněmecký den téměř jako sudetoněmecko-bavorsko-české rodinné setkání.
Tyto dobré a úzké kontakty dnes vypadají jako samozřejmé. Ale nejsou. Ve skutečnosti se jedná o tvrdou práci. Vážený pane premiére, my velmi dobře víme, že za velký pokrok ve vztazích musíme poděkovat vám.
S Vaší neochvějnou loajalitou k nám sudetským Němcům, jako čtvrtému kmeni Bavorska, a se svou vytrvalou podporou našich požadavků, jste se zasloužil o významný přínos, v úzké spolupráci s našim mluvčím Berndem Posseltem, se kterým dnes můžeme oslavit toto krásné společenství na Sudetoněmeckém dni.
Jsme velmi rádi, když Vás budeme moci přivítat jako našeho patrona opět i příští rok. Vítám Vás a děkuji, že jste přišel se svou ženou a promluvil k nám.
Naše patronko ministryně Emilie Müllerová. Přivítal jsem Vás již při včerejším slavnostním otevření. V pátek již bylo udělování kulturních cen.
Vaše stálá přítomnost v Sudetoněmecký den je jen vnějším vyjádřením Vaší péči o nás po celý rok. Děkuji vám za to. Vážená paní ministryně, milá Emilie Müllerová, jsme opravdu rádi, že máme Vás jako naši ministerskou patronku.
Vřele vítám:
• z bavorské zemské vlády našeho krajana, státního tajemníka Franze Josefa Pschierera a z našeho patronátního ministerstva zahraničí státního tajemníka Johannese Hintersbergera,
• z hesenské zemské vlády státní zmocněnkyni pro vyhnance a navrátilce, Margarete Ziegler-Raschovou,
• z německého Spolkového sněmu předsedu CSU Gerda Hasselfeldta, hesenského poslance Dr. Volkera Ullricha a sudetskou Němku Iris Ripsamovou v současnosti zemskou předsedkyni BDV (Svazu německých vyhnanců) v Bádensku-Württembersku.
• Z bavorského zemského sněmu vítám:
- z CSU poslance Mechthilde Wittmannovou a Andrease Lorenze,
- předsedu parlamentní skupiny SPD, vnitropolitického mluvčího a našeho krajana Volkmara Halbleiba,
- předsedu parlamentní skupiny Svobodných, Huberta Aiwangera a spolu s ním poslance Dr. Hanse-Jürgena Fahna, Bernharda Pohla a Dr. Leopolda Herze.
- ze strany Zelených Christine Kammovou,
- ze státního parlamentu Badenska-Wuerttemberska Konrada Eppleho z CDU,
• a obzvláště četné návštěvníky - zástupce německých a českých místních politiků, kteří včera velmi působivě hovořili o partnerství.
Za diplomatický sbor vítám našeho drahého přítele, českého generálního konzula Dr. Milana Čoupka.
Předseda správy ve Švábsku Karla Michaela Scheufeleho, předsedu Bavorské dohody, Floriana Besolda a další významné představitele z vládních a oborových asociací, mám tu čest přivítat!
A dovolte mi, abych přivítal reprezentanta Zastoupení Svobodného státu Bavorsko v České republice Christophera Vickerse.
Je pro mě zvláštním potěšením, že tolik spoluobčanů z České republiky přijalo naše pozvání do Augsburgu. Rád bych přivítal každého z vás osobně, ale není na to čas.
Proto vítám za všechny v tomto bodě:
• náměstka ministra pro vědu Dr. Arnošta Markse,
• členy parlamentu Daniela Korteho a Zdeňka Bezecného,
• bývalého viceprezidenta Evropského parlamentu a spolupředsedu Česko-německého diskusního fóra Dr. Libora Roučka,
• bývalého místopředseda Senátu Edvarda Outratu,
• oficiálního zástupce Českého ministerstva zahraničí Janu Racovou,
• ředitele Collegia Bohemica v Ústí Dr. Petra Kouru a rovněž Blanku Mouralovou a Jana Šichu,
• Organizátory brněnského pamětního pochodu Jaroslava Ostrčilíka a Davida Macka,
• Martina Dzingela ze Shromáždění Němců a Irene Novákovou z Kulturního sdružení,
• bývalého velvyslance Františka Černého a nositele naší Karlovy ceny, zejména Milana Horáčka a mnoho dalších přátel z České republiky, s nimiž jsme byli úzce spojeni už léta. Buďte nám všichni velmi vítáni!
Dámy a pánové, milí spoluobčané, sudetoněmecký landsmanšaft Bavorska učinil, v souladu s rozhodnutími svého Spolkového shromáždění v posledních letech, odvážné kroky vpřed. Učinili jsme důležité ústupky. Tento postoj byl také nutný, abychom byli vnímáni jako cenný partner v bavorsko-německo-českých vztazích v budoucnosti a naše pozice v nich byly reprezentovány.
Zkušenosti z posledních několika měsíců ukázaly, že tyto kroky byly správné. Před měsícem, při pražské cestě vedení země a CSU, jsem jako představitel sudetských Němců z první ruky mohl poznat velký význam, který je přikládán naší etnické skupině jak bavorskou, tak českou stranou.
Rozhodnutí pana ministra Bělobrádka z minulého týdne, přijít k nám dnes, bylo jednoznačně také motivováno našimi usneseními.
Ústředním prvkem našich usnesení není modernizace volby slov v našich spolkových stanovách. Ústředním prvkem je téměř jednomyslně před dvěma roky přijatá „Deklarace principů sudetoněmeckého landsmanšaftu“.
Tato Deklarace umožnila pokrok v našich vztazích a vzestupu, z čehož máme radost.
Ale také velmi jasně upozornila na otázky, které jsou stále otevřené. Ještě v dnešní době zahrnuje právní řád České republiky jedovaté odpady, zrušení jejichž platnosti chceme dosáhnout. Nejedná se pro nás o materiální záležitost, pro mě je to v první řadě otázka hodnot.
Chceme, aby se alespoň poslední svědkové strašlivých událostí v poválečných měsících dožili toho, že konečně zmizí právní základy, které tehdejší křivdy umožňovaly a opravňovaly.
V loňském roce zrovna komunisté použili tuto pasáž z našeho programového prohlášení jako příležitost pro diskusi v Parlamentu České republiky - samozřejmě, že ne na podporu naší věci, ale naopak - ke kritice Sobotkovy vlády za její citlivý postoj k nám.
Ale bez ohledu na to je třeba ocenit, že naše Deklarace principů sudetoněmeckého landsmanšaftu je brána vážně v české společnosti a politice a diskutuje se. Vzhledem k tomu lze pokrok očekávat pouze v případě, že veřejnost bude vnímat naše témata, a přemýšlet o nich.
Vážení spoluobčané, především útoky našich oponentů činí jasné to, že sudetští Němci jsou 70 let po vyhnání dále živí a vitální. Naše etnická skupina má politickou váhu, naše kontakty a zkušenosti jsou velmi ceněny našimi přáteli a spojenci. Tyto úspěchy, zejména v posledních letech, mají především jméno: Bernd Posselt .
Vážený Bernde, dnes jsou Vaše narozeniny. Vím, že kolem toho nechcete žádný povyk. Ale nehledě na to - v tomto sále sedí tisíce krajanů, jejichž jménem Vám teď já srdečně blahopřeji. Děkujeme vám za Vaše neúnavné úsilí a přejeme Vám i pro další léta úspěchy, zdraví a kreativitu.
Srdečně vítej, drahý Bernde! Již se těšíme na Váš projev.
Vítám Reinfrieda Voglera, který má ve funkci předsedy Spolkového shromáždění rozhodující vliv na budoucí postavení našeho landsmanšaftu. Srdečně vítejte pane Voglere, a děkuji vám za Vaše nasazení!
Vítám předsedu sudetoněmecké Rady vlasti Franze Longina. Včera jste působivě vedl diskusní fórum, které - na základě našeho vysoce úspěšného Komunálního kongresu loni na podzim v Plzni - prozkoumalo příležitosti k prohloubení patronátních a partnerských vztahů. Děkuji za Vaše nasazení, a srdečně vítejte, drahý Longine.
Zdravím srdečně předsedu Sudetoněmecké nadace Dr. Ortfrieda Kotziana a předsedu "Sudetoněmecké nadace pro sociální a pedagogickou práci" sudetoněmecké vzdělávací instituce "Heiligenhof" v lázních Bad Kissingen, Dr. Güntera Reicherta.
Srdečně vítejte náš spolkový kulturní referente Dr. Wolfe-Dietere Hamperle a Gerharde Zeihsele, předsedo sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku.
Peter Polierer, předseda sudetoněmecké mládeže a Gerda Ott, zástupkyně skupiny pro práva žen sudetských Němců, měli včera odpoledne diskusní fórum na téma: „Rodina -zodpovědnost generačního řetězu“ s důležitými poznatky pro rozvoj naší společné identity. Děkuji vám za to!
Vedle sudetoněmeckého landsmanšaftu je na Sudetoněmeckém dni mnoho dalších spolupracujících sudetoněmeckých organizací, institucí a sdružení. Jako zástupce za všechny vítám v tomto okamžiku spolkového jednatele Ackermann-Gemeinde Matthiase Dörra , zástupkyni jednatele Spolku Adalberta Stiftera Annu Knechtelovou a předsedu spolku Egerländer Gmoin, krajana Volkera Jobsta.
Také zdravím všechny zástupce spřátelených organizací, které zastupují zájmy německých vyhnanců z různých oblastí původu. Jako jejich představitele vítám předsedu Východních a západních Prusů a místopředsedu bavorského Svazu vyhnanců, Friedricha Wilhelma Bölda.
Vítám všechny zástupce médií, zejména zdravím naše sudetoněmecké noviny!
Zvlášť srdečně vítám mnoho tisíc sudetoněmeckých krajanů, kteří jsou nyní společně zde v Augsburgu. Mnozí přišli včera a zůstali zde. Jiní se vytrhli ze spánku uprostřed noci, aby tady byli včas. A ještě pozdě v noci se budou vracet zpět.
Mí drazí krajané, já moc dobře vím, jaké trmácení to pro mnohé z vás znamená. Vážím si toho, že jste se rozhodli být tady právě teď. A moc za to děkuji.
Na závěr bych rád vyjádřil vřelé uvítání všem mladým lidem, kteří navštěvují Sudetoněmecký den poprvé, hledají kontakt k vlasti svých rodičů a prarodičů. Využijte příležitosti, aby jste se informovali u stánku a viděli prezentace. A především - také využijte příležitost hovořit s pamětníky, kteří vám mohou říci něco o domovském místě vašich předků. Dámy a pánové, přeji vám i nám všem příjemný, informativní a rušný Sudetoněmecký den. Abychom večer mohli jít domů s bezpečným pocitem - stálo to za to, abychom tu byli. A stojí to za to, vrátit se příští rok. Děkuji!
http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden_%2F_Impressionen:Reden
Z projevu B. Posselta, 4.6.2017
Vážení spoluobčané,
kdo vidí tento působivý Sudetoněmecký den a toto impozantní shromáždění, vzpomíná na dlouhou řadu našich velkých patronů. Mezi nimi byl rozhodující Franz Josef Strauß. Franz Josef Strauß nám mladším připomínal – mluvil velmi rád latinsky – jeden Periclův citát. A tento citát je v mých očích zásadní : „Věz, že tajemství štěstí je svoboda. A tajemství svobody je odvaha. "
To byl citát z Pericla, který opakovaně uváděl. Dnes jsme viděli, drazí krajané, že je to hluboce pravdivé. To byla odvaha ke svobodě, drahý Pavle Bělobrádku, která k nám dnes promluvila.
K nenávisti, utlačování, válčení, pomlouvání – potřebuje člověk v sobě hodně zla, ale naopak málo rozumu. Člověk nenávidí, když je hloupý. Nenávist a nacionalismus jsou projevem hlouposti. Ale ke smíření, k dohodě s cílem nalézt cestu k sobě navzájem, k životu společně v míru a svobodě - je třeba odvaha i moudrost. Děkuji Pavlovi Bělobrádkovi a Danielovi Hermanovi, který mluvil v minulém roce a impozantně přečetl letošního roku přímluvy, a náměstkovi ministra Arnoštovi Marksovi, který je nyní po x-té na letošním Sudetoněmeckém dni, se svými dvěma dcerami. Děkuji trojce za velkou odvahu, se kterou se s námi vydali na tuto cestu. Když Pavel Bělobrádek položil kytici v Sudetoněmeckém domě, když Daniel Herman vystoupil v loňském roce, což byl historický průlom, přes mnoho skeptiků ve vlastních řadách - jedná se o gesta. Tato gesta mají pomíjivý život. A po nich budeme zase žít bok po boku, případně stát proti sobě, jak tomu bylo opakovaně v minulosti.
To, co jsme dnes slyšeli v řeči Pavla Bělobrádka, jednoho z největších mladých politiků v České republice, to není pomíjivý záblesk. Je o vytrvání na společné cestě, na které jsme společně, a která nás povede velmi daleko do budoucnosti tím, že nechá balast a trosky nespravedlnosti a násilí za námi.
Dnes ráno náš biskup František Radkovský - říkám „náš biskup“, protože je to náš biskup. – impozantně vykonal letniční bohoslužbu. On odkazoval na to, o čem pravděpodobně hodně přemýšlel, že se na Letnice po 68 let potkáváme na Sudetoněmeckém dni. Dal správnou odpověď: Děláme to při spoléhání na ducha Svatého, činíme tak v boji proti hříchu, rozdělování a rozdělení, a děláme to v jednotě, v pospolitosti, ve víře. Je proto správné, že jsme byli schopni začít tuto letniční neděli s takovou impozantní bohoslužbou.
Ackermann-Gemeinde, landsmanšaft, Panevropská unie a mnoho dalších již měli ilegální kontakt přes železnou oponu před převratem. Naši partneři byli vždy lidé, kteří věřili. Lidé křesťanské víry, lidé židovského vyznání. Zejména malá židovská komunita v České republice, lidé, kteří strašné utrpěli pod nacionálněsocialistickým terorem, stáli v čele těch, kteří řídili proces komunikace s námi a komunitou. A byli tam lidé, označil bych je za evropské humanisty, kteří možná nebyli nábožní v pravém slova smyslu, ale byli stejně jako Václav Havel otevřeni náboženství. Václav Havel zemřel - jsem přesvědčen - jako hluboce věřící člověk. Nikdy nezapomenu na jeho slova, když přivítal papeže Jana Pavla II. Ve svém volebním obvodu, v Hradci Králové, slovy: „Já nevím, jestli vím, co je to zázrak, ale je to zázrak.“
Vážení spoluobčané, tato výpověď jasně svědčí o tom, že se jedná o lidi s vírou. A my jsme také lidé s vírou. To, co nás rozdělilo, byl materialismus, materialismus 19. století. Nejsem žádný fanoušek, abych byl upřímný, Ernsta Jüngera, ale on vytvořil nádherný výraz, neboť řekl: „Démoni budou obývat opuštěné oltáře.“ Když se prosadil v 19. století materialismus ve formě radikálního kapitalismu v podobě liberalismu, ve formě komunismu a marxismu, ve formě nacionalismu - byli to démoni, kteří napadli vakuum, které bylo vytvořeno zničením naší společné víry. Milí krajané, takže je správné, že se setkáváme v den Letnic. Porozumění a usmíření potřebuje základy. A těmito základy jsou naše víra a naše hodnoty. Když jsou sdíleny, jak ve Vašem projevu, Pavle Bělobrádku, lidé cítí, pak snadno mohou najít cestu jeden k druhému. Ale ti, kteří se duchovně stále utápí v materialismu, ti nadávají, vykřikují a stěžují si, protože nechápou, že budoucnost je založena na společných hodnotách, hluboce zakořeněných hluboko v naší historii.
Setkal jsem se biskupem Radkovský, byl tehdy docela mladým pražským světícím biskupem. Měli jsme v roce 1990 první Panevropský kongres, drahý Rudolfe Kučero, v Praze, a on pak celebroval v kostele Panny Marie pod řetězem, za přítomnosti hostů ze tří desítek zemí, fantastickou evropskou bohoslužbu. Založil pak diecézi Plzeň a byl do ní postaven jménem Jana Pavla II. Ta byla nyní předána ve velmi dobrém stavu, velmi dobrému nástupci, biskupovi Tomáši Holubovi, který již byl zde na Sudetoněmeckém dni častěji. Vážený Biskupe Radkovský, děkuji vám za Váš obrovský životní úspěch, a jsem rád, že jste dnes právě tady s námi.
Vážení spoluobčané, mluvil jsem o společných hodnotách. Ve středu těchto hodnot je věta, která byla umístěna do čela jako základní zákona, po pekle nacionálního socialismu a jeho nepochopitelných zločinech proti lidskosti: „Lidská důstojnost je nedotknutelná. Její ochrana je úkolem jakéhokoliv státního orgánu.“ Tím je definováno, co je stát, tím je definováno, co je člověk. Lidské právo, které neuděluje ani stát, ani rasa, ani žádný kolektiv, pochází od Boha, pochází z důstojnosti člověka samotného. Evropská unie ji dala na popud našich přátel Ingo Friedricha a bývalého německého prezidenta Romana Herzoga na vrchol své Listiny základních práv. Dokonce ani staré demokracie Západu neznaly dříve tuto formulaci. Dnes stojí v čele základního práva naší Evropské unie, ve které žijí Češi a sudetští Němci znovu společně, spolu zasedají v parlamentu a mají nové příležitosti. Tato formulace o lidské důstojnosti je, myslím, velmi důležitá. Rád bych se vyjádřil k akci, kdy jsme tady oslavovali výstavu, kromě mnoha dalších výstavních projektů a stánků, a tak dále a tak dále. Jsem velmi vděčný Janu Šíchovi, že se podařilo jemu a Ondřeji Černému z Českého centra, aby uspořádali tuto výstavu pro nás v německém jazyce. Jedná se o výstavu více než čtyřiceti let Charty 77. Tato výstava o lidských právech myslím podporuje tematické jádro tohoto Sudetoněmeckého dne. Byl to Žid z Moravy, z Prostějova, Edmund Husserl, který založil fenomenologickou filozofii. Náš krajan Edmund Husserl byl docentem na univerzitě ve Freiburgu v meziválečném období, měl tam dva asistenty, což je fascinující: jedna asistentka byla mladá, konvertovala od judaismu ke katolicismu, oslnivě chytrá žena, a to Edith Steinová. Druhý asistent byl Jan Patočka, jeden z největších znalců české filozofie a také německé filozofie. Měl dlouho zcela německý filosofický časopis, jako Čech, v meziválečném období. Edith Steinová, která byla brutálně zavražděna nacisty, Slezanka z Vratislavi, byla papežem Janem Pavlem II. vyzdvižena jako patronka Evropy. Dnes je jedna ze tří patronů Evropy a ukazuje nám Evropskou integrační cestu. A Jan Patočka, který velmi trpěl za komunismu, pokračoval v této myšlence tím, že založil v lednu nebo v únoru roku 1977, před 40 lety, hnutí za svobodu a občanská práva Čechů, Chartu 77. Byl rozbit v dubnu před 40 lety, během výslechu komunistickou tajnou policií, doslova na kusy. Neměl přežít tento výslech. Ale jeho studenti, mezi nimi jistý Václav Havel, vedli hnutí v oblasti lidských práv v České republice, kterému vděčíme za dnešní českou demokracii, která je naším důležitým partnerem. Říkám všem v České republice, kteří kritizují, že náš kamarád Pavel Bělobrádek, náš kamarád Daniel Herman a náš kamarád Arnošt Marks jsou dnes zde na Sudetoněmeckém dnu: Zde není žádný nacionalistický démon. Zde bije srdce Evropy a zde jsou lidská práva ve středobodu.
V posledním roce jsme po Sudetoněmeckém dnu měli takový příval působivých zážitků, že je nemohu všechny uvést. Měli jsme loni na podzim Sudetoněmecký komunální kongres v Plzni. Tehdy jsem byl varován dvěma zahraničními úřady. Zahraniční úřady jsou známy jako nejinformovanější o tom, co je v každém státu, mají stále obavy. V rakousko-uherské monarchii se jim říkalo rada Hinsichtl a rada Rücksichtl. Tehdy ke mně přišli vysocí úředníci a řekli, že je nutné, aby se tento Sudetoněmecký komunální kongres v Plzni v žádném případě nekonal, protože před několika týdny, před českými krajskými volbami, tam byly nepokoje a masové demonstrace a porozumění utrpí porážku. Mimochodem to byli ti samí lidé, kteří již dříve radili Danielu Hermanovi, aby k nám nepřijížděl. Pak řekli: Byl to velký úspěch s Danielem Hermanem, jak jsme vždycky říkali, ale komunální kongres se nesmí konat. Vážení krajané, v Plzni jsme byli na prvním Sudetoněmeckého kongresu na českém území přivítáni s otevřenou náručí. Tento kongres jedinečně spojil sudetoněmecké, české a německé obecní politiky a zástupce vlasti. Na kraji parku bylo deset starců a demonstrovali proti nám, protože si nevšimli, že už nemáme rok 1946, ale už 2016. To bylo všechno. Proto říkám, všichni se shodují, že nyní už musí být tato noční můra u konce, ale ještě není konec, bohužel je člověk napadán nepřátelstvím reakčních nacionalistických kruhů. Mimochodem, takové jsou bohužel i u nás, ale v České republice řádí docela otevřeně. Tohle musí skončit. Pavel Bělobrádek uvedl, že patříme k sobě. V srdci Evropy roste to, co spolu bylo v historii, a to, co dnes opět patří k sobě.
Musíme mít jasno v tom, že cesta, na kterou jsme se vydali - a děkuji Pavlovi Bělobrádkovi , že to také objasnil – se nikde neblíží ke konci. Je to dlouhý, pečlivý proces. Zástupci našeho sudetoněmeckého mládí to bylo velmi dobře vyjádřeno. Není to tak, že porozumění je možné jednou vytvořit a pak to funguje navždy. Musí se únavně připravovat. Dokonce i mezi lidmi, v každodenním životě, musí být znovu a znovu obnovováno, v každém ohledu, v každé rodině. A to samozřejmě platí ještě více v rodině sudetoněmecko-české, která byla postižena zvláštním způsobem utrpením a nenávistí a snaží se je překonat. Když se podívám na tento projekt, budeme muset na něm pracovat jako na dlouhodobém projektu. Na vědomí dávám velmi jasně: jsme stále ve velmi nejisté situaci. Jedno špatné slovo, jeden chybný krok, a celá věc se může opět zhoršit. Proto potřebujeme hodně moudrosti, hodně jednoty a vytrvalosti, abychom společně šli touto cestou do budoucna.
Už jsem jednou citoval, drahý biskupe Radkovský, mého starého diecézního biskupa Josefa Koukla z Litoměřic, a budu jej opět citovat. Řekl, že charita by byla úžasná věc, pokud by bližní nebyl tak strašně blízko. To je rozdíl mezi blízkým a vzdáleným bližním. My, Češi a sudetští Němci, Češi a Němci, jsme byli krajané a jsme jimi v evropském slova smyslu stále. Byli jsme za Václavské koruny, byli jsme v Československu, dnes jsme v Evropské unii. Ale jsme také sousedé, kteří jsou na sobě životně závislí. Byli jsme a jsme.
Z tohoto důvodu velmi mnoho záleží, zejména v době Evropské unie, na sousedských vztazích. Museli jsme až v posledních týdnech v Evropě vidět, že nic není samozřejmé. Znám Marine Le Pen, osobu, která kandidovala na prezidentský úřad ve Francii, protože zasedala v Evropském parlamentu a bohužel stále zasedá. Doufejme, že tam brzy nebude, ale opět já, ale to je jiný příběh. Marine Le Pen není nesprávně popsána slovem nacionální socialismus. V Evropském parlamentu je pan Mélenchon, což je stalinistický nacionalistický charakter. Oba mají své financování z temných ruských zdrojů. To je třeba také vědět. A jen o vlas se ve Francii nedostali do druhého kola oba. Chybělo pouze několik procent, aby se utkali tito dva kandidáti. Pak by z Evropy, toho nejcennějšího, co naši předkové vytvořili po Druhé světové válce, zbyly trosky. Vzhledem k tomu bychom měli vidět, jakou neuvěřitelnou odpovědnost máme. Je to společná odpovědnost zejména sudetských Němců a Čechů, Němců a Čechů, protože jsme museli udělat zkušenost s totalitními režimy, protože jsme museli udělat naši zkušenost s nacionalismem. A základem jsou koneckonců nedělitelná lidská práva, která ztělesňuje Charta 77. Proto se domnívám, že je správné, že sami sebe vnímáme jako strážce lidských práv národnostních menšin a práv menšin, práva sebeurčení národů. Naším úkolem je usilovat o mezinárodně schválený zákaz vyhánění. Já bych si dovedl představit, že v ne příliš vzdálené budoucnosti, prosadí česká a německá vláda společně, v rámci iniciativy OSN, celosvětový zákaz vyhánění, kodifikovaný ve smyslu „už nikdy vyhánění jako politický nástroj“.
To samé platí i pro práci na právech národnostních menšin a právech menšin v Evropské unii. Evropská unie je dnes stále slepá k menšinám. To vyžaduje, aby členské státy, přijaly práva menšin, aby mohla vstoupit v platnost. Budou-li kodifikována a budou-li státy členy EU, pak to již nebude nutné připomínat, pak to bude v právním řádu. Pracoval jsem v Evropském parlamentu v pracovní skupině, v jejímž aparátu stále jsem, zejména v projektu práv evropských národnostních menšin a menšin. Byli v ní přítomni zástupci naší německé menšiny v České republice, Irena Nováková a Martin Dzingel. Pozval jsem ty dva do Štrasburku, aby referovali před touto pracovní skupinou. Domnívám se, že právě s našimi krajany v České republice a s našimi českými přáteli jsme povoláni nakonec získat v této oblasti Evropy pevný sloup, protože musíme mít jasno: členů tradičních menšin dohromady je trochu méně než lidí v Německu, ale početně více než Francouzů. To znamená, že v souhrnu jsou druhým největším národem v rámci Evropské unie. To ukazuje, jak důležitý je problém kvantitativně, ale je také kvalitativně. Menšiny mohou být - to prokázala naše historie - tmelem mezi národy, mostem mezi národy. Ale také mohou být výbušninou v jejich základech. Je naším úkolem, jako sudetoněmecké etnické skupiny, znovu a znovu neúnavně usilovat o evropská práva pro národnostní menšiny a práva menšin.
Hodně se mluví o společné identitě. Vždy existují lidé, kteří jsou ahistoričtí. Vždy existují lidé, kteří využívají dějiny. Obě skupiny jsou nebezpečné. Ti, co zneužívají dějiny, aby podněcovali lidi proti sobě, jsou bezohlední zločinci. A dvě jazykové skupiny, tak to raději vyjadřuji, české koruny, kteří měli společnou historii, často trpí. Na druhou stranu existují lidé, kteří říkají: „Ano, historie je složitá, jsou otevřené rány, tak udělejme tlustou čáru a začněme znovu.“ A pak se říká znovu a znovu uklidňující: „Ano, soustřeďme se na budoucnost“. Člověk bez paměti není příliš životaschopný do budoucnosti. Stejně tak někdo, kdo nezná své historické kořeny a nestará se o ně, není schopen rozumně formovat budoucnost. Proto musíme apoštolskou tlustou čáru odmítnout. Proto potřebujeme alespoň téma společné kvetoucí kultury minulého tisíciletí v českých zemích, jako předmět do osnov v obou zemích. Potřebujeme zločiny nacistů, komunistů, potřebujeme nelidské vyhnání v učebnicích právě pro mládež, pokud jde o „Už nikdy!“ Aby lidé znali všechno zlé, a co všechno lidé musí udělat, aby zlo trvale překonali. Kolektivní paměť naší etnické skupiny je generačním řetězem, jak to vy příchozí na Sudetoněmecký den skvěle vyjadřujete. Ale paměť jsou i naše kulturní instituce a Muzeum Jizerských hor zde ve Švábsku není poslední, Chebské muzeum v Marktredwitz a mnohé naše světnice vlasti, chceme je nadále rozšiřovat. Sudetoněmecké muzeum, které jako patronátní ministryně se svými zaměstnanci tak skvěle urychlujete, milá Emilie. Toto Sudetoněmecké muzeum bylo tak často zpochybňováno. Emilia Müller a Horst Seehofer vždy velmi jasně řekli: „Držíme slovo.“ Vážený Horste, děkuji za to, že jsme loni v září mohli provést položení základního kamene tohoto Sudetoněmeckého muzea. Příští rok by mělo být pod záštitou našeho patrona a naší patronátní ministryně otevřeno, jako vzpomínka na etnickou skupinu. Ne jako paměť nebo ghetto, ve kterém nás věci uvězní, ale jako základ pro budoucnost, jako živá laboratoř pro živou sudetoněmeckou národnostní skupinu v 21. století. Skupinu, která je pevně zakořeněna ve svých hodnotách, má známou historii, je odhodlána pokračovat v boji proti následkům utrpení a nespravedlnosti, a také ví, že má utvářet budoucnost. Po posledním Sudetoněmeckém dnu český premiér Bohuslav Sobotka, jehož zástupce je tu dnes, poskytl velmi dobrý rozhovor velkému českému deníku „Právo“, který není chvalně známý nám, sudetským Němcům. V minulosti navštívil Sudetoněmecký den jediný český novinář, který byl z deníku Právo. Napsal pobuřující článek a končil smířlivou poznámkou „Po výpadech se sudetoněmečtí bývalí krajané zaměřují na tradiční české pivní zábavy“. On dělal to, co bylo celou tu dobu samozřejmost, aby byly pomlouvačné články zveřejněny. Dnes jsou zde desítky českých novinářů, stovky českých hostů získávají objektivní pohled na naši práci a naše setkání. Sobotka loni, po průkopnické návštěvě Daniela Hermana, která byla výslovně schválena vládou, (to bych chtěl ještě jednou zdůraznit, a s tebou drahý Horste a se Sobotkou to bylo dohodnuto, sám jsem přitom byl v Aying) poskytl Právu rozhovor, kde řekl dvě pozoruhodné věty. Premiér, drahý Horste, vždy říká pozoruhodné věty. Každá věta premiéra je pozoruhodná, ale dvě z těchto pozoruhodných vět bych chtěl zdůraznit. V jedné je: Sudetští Němci jsou naši přirození spojenci a partneři v Evropě a v Německu. Vlastně to byl titulek přes dvě stránky v Právu. Proto, drahý Pavle Bělobrádku, by nikdo neměl kritizovat to, že někdo přijde na návštěvu svého přirozeného spojence. V druhé, a myslím že důležité, Bohuslav Sobotka uvedl: „Úkolem naší generace“ (nevím přesně, co tím myslí, doufám, že všechny z nás, protože je mladší) „je najít společnou řeč.“ To je velmi důležitý bod. Mimochodem to také byla inspirace pro motto našeho Sudetoněmeckého dne. Hledat porozumění tím, že najdeme společnou řeč. Všichni víme, že český a německý jazyk jsou dva různé jazyky. Rád bych o těchto Letnicích také poděkoval zázraku našich Letnic na dvou nohách, a to Gudrun Heißigové za to, že je zde ve dne v noci, rok co rok, pobíhá a překládá. Tlumočníci v Evropském parlamentu mohou překládat dvě hodiny, pak musí dostat čtyřhodinovou přestávku. Jsou to mladé, vysoce kompetentní ženy. A jediné vysvětlení, že nemáte tyto přestávky, milá Gudrun, je, že jste mladší než tyto dámy. Pro porozumění samozřejmě potřebujeme vícejazyčné lidi, kteří překládají tam a zpět. V neposlední řadě je to také funkce našich kolegů Němců v České republice, kteří jsou tam nepostradatelní, i když je příliš málo těch, kdo mluví oběma jazyky. Ale bez ohledu na to, drazí krajané, to Bohuslav Sobotka nemínil lingvisticky. Předpokládám, že měl na mysli obsah. Budeme mít dobrou budoucnost, pokud špatnost označíme jako špatnost, zločin jako zločin, vyhnání jako vyhnání a vraždu jako vraždu - bez ohledu na to, kdo je spáchá, bez ohledu na to, jak je to vysvětlováno historicky, nebo snahu to ospravedlnit. Pouze při této odvaze pak budeme mít jasnou hlavu natolik, abychom budovali budoucnost, v níž se něco takového nebude opakovat. To je úkol Sudetoněmeckého dne. Chceme pracovat společně, abychom vytvářeli Střední Evropu a naši původní domovinu, s našimi českými přáteli, se společnou řečí, s odvahou k pravdě a na základech sdílených hodnot a společné víry. To je zázrak Letnic, za který se modlíme. To je zázrak Letnic, na kterém pracujeme. To je smysl Sudetoněmeckého dne.
http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden_%2F_Impressionen:Reden
Z projevu Horsta Seehofera, předsedy bavorské vlády a patrona „sudetských Němců“, 4.6.2017
Vážení krajané, vážení čestní hosté – jaký je to zvláštní den! 68. Sudetoněmecký den za přítomnosti místopředsedy vlády a ministra pro vědu ČR, Pavla Bělobrádka, současně za přítomnosti ministra kultury České republiky, Daniela Hermana - Důležitých architektů dobrých vztahů mezi Čechy a sudetskými Němci. Dobrých vztahů České republiky se Svobodným státem Bavorsko. Děkuji nejprve za vaše dlouholeté spojení s Bavorskem a sudetoněmeckou etnickou skupinou. Bůh vám žehnej!
Při mé návštěvě před několika týdny, spolu s mou skupinou a s doprovodem bavorského předsedy sudetských Němců, Steffenem Hörtlerem, mi Daniel Herman řekl, že jeho vystoupení před rokem při Sudetoněmeckém dni bylo samozřejmost. Vážený pane Hermane, nebyla to samozřejmá záležitost! Před deseti lety by to bylo nemyslitelné. Učinil jste nemyslitelné skutečností. Oběma dnes říkám: Vaše vystoupení jsou pro nás znamením velké odvahy a velkého srdce. Navzdory značnému odporu, a to navzdory mnoha osobním obviněním ve vaší vlasti, jste udělal mnoho pro posílení důvěry. Náš vztah je už léta charakterizován důvěrou, respektem, přátelstvím, porozuměním. A především za odvahu vám chci poděkovat za vládu Bavorska z celého srdce. Tato odvaha, tato důvěra a toto úcta charakterizuje novou kapitolu vztahů mezi Českou republikou a Svobodným státem Bavorsko. Budeme-li takhle pokračovat, pak budeme mít v dohledné době celou českou vládu zde. Každopádně vás chci pozvat sem, na Sudetoněmecké dny, v příštích několika letech.
Spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier řekl ve svém inauguračním projevu: „Odvaha je mízou Demokracie.“ Kdo je statečný, může dokonce i hluboké příkopy překonat. Kdo je statečný, může podat ruku ke smíření. Kdo je statečný, tomu patří budoucnost. V současné době máme odvážné politiky pro celoevropské záležitosti. Proto patří těmto odvážným politikům, ale i lidem, které zastupují, budoucnost.
… Odvážní lidé nejsou ti, kteří jdou s proudem – těch najdete hodně. Statečný je ten, kdo jde vlastní cestou, aniž zná předem výsledek. Vím, že v politice je mnoho lidí, kteří v okamžiku odvážného a velkého rozhodnutí pochybují a mají sklon k malomyslnosti, vyhýbají se přímému pohledu, schovávají se za stůl, když je třeba jednat, ale po několika měsících vystupují, jako by byli původci tohoto rozhodnutí. To je důvod, proč jsem si vždycky přál odvážné, silné politiky, kteří nejdou s proudem, ale jdou vlastní cestou. A vy dva jsou takoví politici.
Vážený Bernde Posselte, odvaha je charakteristická také pro Vás a Vaši práci. Po celá desetiletí, jak vím, otevíráte dveře, stavíte mosty, navazujete kontakty. Myslím, že (teď nechci nikoho urazit) v evropské scéně v Bavorsku, Německu, střední a východní Evropě, není nikdo, kdo má více kontaktů a spojení, a to dokonce každý den, týden co týden, každoročně. Vždy jste členem spolků pro jasnou komunikaci. Dnes jsme Vás opět slyšeli. Člověk Vás snadno chápe. Jasná slova, odvahu k pravdě a nezkrotnou vůli k usmíření a porozumění mezi národy v Evropě. Máte pohled do budoucnosti a přitom neztrácite ze zřetele minulost. I to je nyní opět vidět velmi jasné. Blahopřeji vám k 61. narozeninám. Kde jinde byste mohl jako Sudetoněmecký veterán oslavit lépe svůj sváteční den, než s rodinou svých krajanů? I dnes ukazujete: celé Vaše srdce patří Vašim krajanům, celý Váš život, celá Vaše mise je tím prostoupena. Můžete s ním konverzovat na jakékoliv téma, drazí krajané. Nikdy jsme se však nezabývali jinými radostmi života, drahý Bernde. Vaše sudetoněmecká etnická skupina patří k Vám, jako vaše srdeční komory. Z tohoto důvodu vše nejlepší a Boží požehnání! Jste jedinečná a výjimečná lidská bytost.
Motto dnešního Sudetoněmeckého dne není náhoda, „Hledat porozumění – utvářet Střední Evropu“ .. Něco takového mohl formulovat jen průkopník Evropy Bernd Posselt. Tato hesla jsou opravdu důležitá v době, kdy politika svůj význam stále neprokázala. Musí být udělána obvykle rok dopředu a před rokem bylo zvoleno: „Hledat porozumění – utvářet Střední Evropu“, které je opravdu vizionářské. Je tak aktuální, že aktuálnější člověk nemůže najít. To ukazuje pravdu, vnitřní přesvědčení sudetských Němců, a že jsou k dispozici pro budoucnost, odpovědnost, mezinárodní porozumění. To je teď vaše ochranná známka.
Mohutný převrat v letech 1989/90, při kterém bylo překonáno rozdělení Evropy, sjednocení naší země, byla ta nejlepší politická zkušenost od mého vstupu do politického života. Také jsem měl v té době naději, takový sen, že se lidé této pevniny nebudou vzájemně ničit v konfliktu, ale navzájem komunikovat, překonávat velké problémy lidstva, jako je například hlad na zemi. Když se dívám o 27 let později znovu na tento sen, musím říci, že nebyl splněn. Svět je vymknut z kloubů. Máme neuvěřitelné množství ohnisek na periferii Evropy.
Nyní musím jako klíčové jmenovat Spojené státy s mnoha výroky a činy v současnosti, které jsou poněkud znepokojující. Máme problémy s Ruskem, a to zejména s ukrajinskou krizí. Byl jsem v obou zemích v posledních týdnech. Máme Brexit a snahu Velké Británie vystoupit z Evropské unie. Máme nepříjemný vývoj v Turecku. Máme horký problém v Sýrii. Máme řinčení zbraněmi v Severní Koreji. A není možné říci, že Evropská unie, kterou všichni podporujeme, je v současné době v nejlepší kondici. Kromě všeho dokonce teror a násilí, zejména prostřednictvím tzv. IS. To je situace dnes, v roce 2017. My jako zodpovědní politici musíme vždy společně s vámi rozhodnout, co je správná odpověď na tyto výzvy. Rád bych zopakoval větu, myslím mírně upravenou, kterou minulý týden vyjádřila spolková kancléřka tady v Bavorsku. A sice, že nadále nelze spoléhat na podporu, spolupráce může odejít z tohoto světa. A že dochází k závěru, že my v Evropě musíme jako v minulosti – a řeknu ještě více než v minulosti - náš osud vzít do vlastních rukou ...
My Němci máme jednoprocentní podíl na světové populaci. A bohužel, my Bavoři ještě o něco méně. Již nyní si můžete formulovat - já taky -, že při zastupování našich zájmů v Evropě, ve světě, v Berlíně, jsou bavorské zájmy samozřejmě vždy v popředí. Člověk si ale musí být současně vědom, že sám o sobě nemůže vyřešit velké výzvy světa. Vlastní zájmy jsou vždy na prvním místě, což také dělá Česká republika. Ale nikdy nesmíme budit dojem, že bychom mohli vyřešit problémy tohoto světa sami. Proto máme bavorský způsob: posílit Evropu a tím zároveň přispět k tomu, že příkopy mezi jednotlivými vládami a národy nemusí být ještě hlubší, než už jsou dnes. Jedná se o dva velmi silné pilíře naší budoucnosti.
Byl jsem v Číně, byl jsem dvakrát v Rusku, na Ukrajině, a v dohledné době navštívíme Spojené státy, a mohu vám říci jen: Jsme hrdí, že jsme tady ve Svobodném státu Bavorsko, že můžeme vzít svou budoucnost do vlastních rukou. Pravdou také je, že rozhodně velký kus naší vlastní budoucnosti bude také rozhodnut v těchto zemích ... to je důvod, proč v Bavorsku nezastáváme žádnou politiku vyloučení, ale hájíme intenzivní dialog s každou zemí na světě, a to i se zeměmi, u nichž je možné dát otazník ... to je důvod, proč jsem opakovaně řekl v každém rozhovoru s Vladimírem Putinem, když se přišlo ke Krymské otázce, nebo vojenským akcím ve východní Ukrajině, "pane prezidente, dohodli jsme se, že se v těchto otázkách neshodneme“... to je bavorského cesta, ve které neochvějně pokračujeme, kdy říkáme: Pouze ti, kteří mají otevřené uši, mohou se také setkat s otevřenými dveřmi. Dialog není žádná náhražka. Nemluvnost nepomáhá lidem. Pokrok pro lidi může být dosažen pouze v neustálému úsilí a dialogu s představiteli těchto států. To činíme a budeme se toho držet bez oklik. My z Bavorska budeme dělat vše, s cílem zajistit, aby stávající příkopy nebyly ještě hlubší ...
Při mé poslední návštěvě v Praze, vážený pane místopředsedy vlády, bylo pro mě nejkrásnějším poselstvím, kterého jsem si všiml, a které mne těší, i když jste nyní našimi hospodářskými konkurenty, že česká ekonomika i situace na trhu práce nyní dosáhly úrovně podobné těm v Bavorsku. Což bylo před dvaceti, nebo dokonce deseti lety nepředstavitelné. Nezaměstnanost se pohybuje kolem tří procent. A česká vláda učinila velký pokrok v jejím rozhodnutí o budoucnosti v oblasti hospodářské politiky. Nyní se můžeme ptát: Bude to i v našem zájmu, když řeknu, „Bavorsko jako první“? Často jsem zažil, že zaměstnanci, že firmy, že obyvatelstvo byli proti, například stavbě závodu na motory Audi v Maďarsku, investování a výrobě Siemens v České republice. Nicméně, tato dělba práce přináší pro všechny zúčastněné jen výhody. Například tím, že hodně z toho, co vyděláváme v Maďarsku, je používáno v Ingolstadtu na výzkum a vývoj, tedy pro budoucnost. Samozřejmě, že to otevírá tyto trhy pro naše vlastní výrobky, které jsou vyráběny v Ingolstadtu ...
Hlavní důvod, proč potřebujeme silnou Evropu, je ten, že budeme schopni koncepčně reagovat na migrační vlnu budoucnosti pouze společně. Předpovědi říkají, že do roku 2030 se očekává asi 20 milionů, z lidí, kteří se vydají po celém světě, které přijdou do Evropy. Z minulosti známe, že tito lidé za daných okolností přijdou především do Švédska nebo do Německa. Nesmíme si představovat, že se s tím může vyrovnat jeden národ sám.
K tomu potřebujeme také Evropu. Na prvním místě stojí boj proti příčinám útěku. Vytvořit příznivější podmínky ve vlasti potenciálních uprchlíků prostřednictvím vzdělávání, prostřednictvím sociálních opatření, podporou výstavby nemocnic a vzdělávání, aby mladí lidé měli možnosti ve své vlasti a zůstávali tam. To zvládneme jen v rámci Evropy. A uspějeme pouze tehdy, pokud Evropa uplatní jednotnou uprchlickou politiku. Když se mnou jednal francouzský ministerský předseda, řekl, „můžete nám poslat uprchlíky, ale prosím autobusem, po setmění a bez televizních kamer, aby nebyla posílena krajní pravice v naší zemi“. To není dobrá zpráva. Problémy uprchlíků a migrace, a to zejména v Evropě, můžeme překonat pouze tehdy, pokud budeme pokračovat v boji proti příčinám útěku. Což je mimochodem, pane biskupe, nejhumánnější a nejkřesťanštější odpověď, protože neslouží dobře těmto zemím, pokud mladá a kvalifikovaná generace migruje do Evropy, do Německa. Věřím, že ministr naší vlády pro rozvojovou pomoc, Gerd Müller, dělá vynikající práci v oblasti rozvojové politiky budoucnosti.
Ale přesto budou lidé, kteří se budou usilovat dostat do Evropy. Proto potřebujeme řešení, zda si v dohledné budoucnosti na vnějších hranicích Evropské unie zvolit ochranu, či nikoliv. A my potřebujeme evropskou solidaritu v této otázce. Chápu, pane místopředsedo vlády a ministře kultury, pokud krajané říkají: Máme nyní dost problémů s překonáním našich historických problémů. Mohlo to být nutné na začátku, ne nyní. Já si myslím, že je důležité, že existuje evropská solidarita v tom smyslu, že hlavní evropské země jsou ochotné uprchlíky, o jejichž statusu se rozhoduje na vnějších hranicích Evropské unie, přijmout. S tím se nemůže vyrovnat jediná země. Proto je vaše motto tak vizionářské.
Sudetští Němci, jak víme, hledali dialog, kontakt více desetiletí. Zároveň udržovali a udrželi vždy kontakt se svou vlastí. Dlouho předtím, než došlo k evropskému přelomu v letech 1989/90, o němž jsem hovořil, zachovávali si svůj původ a utvářeli sousedství. Je pravda, že jsme dnes slyšeli, a jak mi také předseda vlády znovu a znovu říkal: Proč vlastně ještě váháte? Lidé se přece už setkávají. Kostely byly zachráněny od rozpadu. Organizovali jste setkávání, pomohli jste lidem ve vaší vlasti, a to nejen penězi, ale také vnitřním zájmem. To je také při setkání mezi lidmi velmi důležité. A proto jste vytvořili důvěru. A tato důvěra je humusem, na kterém jsme byli schopni vytvořit změnu politické orientace. Říkám, že jsem si velmi dobře vědom, že hranice mezi Bavorskem a Čechami, dnes nerozděluje, ale spojuje. Jedná se o historický krok kupředu. Všichni jste přispěli. A i kdyby to bylo porozumění jen pro politiky a pro vaše vedení. Chtěl bych vám za to poděkovat. A proto můžete oprávněně tvrdit, že sudetští Němci jsou vlajkovou lodí Evropanů. Bůh vám za to žehnej!
Zdůrazňuji vše, co zde bylo řečeno. Tento postoj, který byl vidět dnes od vás, pane místopředsedo vlády, jakož i od Bernda Posselta a mluvčího Sudetoněmecké mládeže, Petera Paula Polierera. Tento vnitřní postoj, tento základ je křesťanský. Nejen, že jsme Bavoři, ale i Evropa je ve svém jádru křesťanský kontinent, a věříme, že to musí zůstat i v budoucnu ...
Nyní jde o otázku, kam chceme vést naši zemi, jakou zemi chceme zanechat našim dětem a vnoučatům. Vážený spolkový předsedo Petere Paule Polierere, dnes jste to krásně popsal. Nechci to opakovat, chci jen potvrdit správnost. ... A při politickém vzdělávání je třeba počítat i s tématem vyhnání a deportace. I to je velký pokrok v rámci osnov našich škol ... Vyhnání je protiprávní. Také to patří k pravdivému přístupu k historii. A vyhnání zůstává bezprávím. Každý demokratický stát na světě musí do pamětní knihy zapsat : „Vyhnání by mělo být zakázáno na celém světě.“ To je svět, o němž jsem snil v letech 1989/90. Vím z politiky: Člověk se nikdy nesmí vzdát i přes všechna zklamání a neúspěchy a musí i nadále usilovat o dosažení tohoto cíle. Ujišťujeme vás, že na tom budeme dále pracovat!
Trvalo dlouhou dobu, než jsme mohli položit základ pro Sudetoněmecké muzeum v Mnichově. Ale je to výjimečné nejen v politice. Sudetoněmecké muzeum bude místem vzpomínek, místem pravdy a místem budoucnosti. Je také záležitostí mého srdce. S pomocí Sudetoněmeckého muzea chceme udržet osud sudetských Němců a jejich výkon zde v Bavorsku naživu. My, kteří chceme předat pochodeň vzpomínek našim dětem a vnoučatům. Někteří mi říkají: „Udělejte to, dokud jsem naživu, takže mohu opravdu předat pochodeň generace pamětníků“. Myslím, že Sudetoněmecké muzeum je velký symbol pro lidstvo a ochranu hodnoty vlastní kultury. Loni v září jsme v extrémním horku položili základy. Položení základního kamene zůstává pro mě nezapomenutelné. Stavební práce pokračují dobře. V příštím roce chceme oslavit otevření.
Mohu vám říci, ze znalosti mnoha velkých projektů, které máme v Bavorsku, že vybudovat muzeum v průběhu dvou let je velký výkon. Pokud by veřejný sektor stavěl velké projekty touto rychlostí, vedlo by to ke svatořečení nejvyššího stavebního úřadu. Ale projekt silně podporují politici, daří se zázrak ve veřejném sektoru. Musím poděkovat Ortfriedu Kotzianovi, který převzal od svého předchůdce, Franze Panyho za povinnost spoustu přípravných prací a pokračoval se stejně velkým nadšením a odhodláním. Za zmínku samozřejmě stojí, i když letos chválím snad podvacáté, naše bavorská ministryně a vaše patronka Emilia Müllerová, který je v tomto velmi neústupná. Pro premiéra není vždy příjemné, pokud je ministr neústupný. Ale v případě Emilie Müllerové to přijímám s radostí. Děkuji Vám, drahá Emilie! Takže budeme, jak jsem již řekl, slavnostně otevírat v příštím roce. Zatím je vše v pořádku, Emilie? Ona přikývla, a proto k němu dojde.
Na závěr mohu říci, že sudetští Němci jsou nedílnou součástí bavorského úspěchu. Od začátku pomáhali tvořit nejen svoji, ale i bavorskou budoucnost. Tvořivost nemůže předepsat stát. Zejména nadirigovat postoj lidí, aby vzali osud do vlastních rukou, vybudovali svou vlastní budoucnost a založili ji na jasných hodnotách a přesvědčení, stát nemůže. Stát může pro to získávat, ale potřebuje lidi. Síla budoucnosti spočívá jen v srdcích a v rukou lidí. To jste vždy prokázali. Proto je i tato úzká spolupráce mezi Svobodným státem Bavorsko a vámi, mezi mnoha politiky a vámi. Chci požádat nás všechny společně, abychom i nadále spolupracovali v tomto ohledu. Nevěřili byste, co můžete přinést na základě sdíleného přesvědčení, na základě společní víry pro lidstvo. Zachováváme rozmanitost, o níž všichni mluvili. Zůstaneme věrni sami sobě, lidé k nám zůstanou loajální. Pojďme dnes ukázat odvahu, jakou prokázali dva ministři české vlády, ale i sudetští Němci v historických událostech posledních let. A jednoduše snadno projevme vzájemnou důvěru. Podívejme se ještě společně na to, co máme. A Němci, Bavoři a sudetští Němci společně dosáhli hodně. Pojďme se podívat na to, co máme, a neorientujme jakoukoliv diskusi na to, co dosud nemáme. Hodnoťme také úspěchy, buďme vděční za štěstí, které nás provází.
Podívejme se na to, co bylo dosaženo, aniž bychom ztratili ze zřetele úkoly pro budoucnost. Podle mé životní zkušenosti, na konci šesté dekády, je nejlepším kompasem spokojenost. Ano, šťastný život. Štěstí sudetským Němcům, štěstí čtvrtému pokolení a naší vlasti Bavorsku. Děkuji!
Sudetendeutsche Zeitung, 9.6.2017, str. 5, 6
Pozdrav Dr. Ortfrieda Kotziana při udělování kulturní ceny sudetoněmeckými nadacemi a SL. 2. června
Vážení čestní hosté, ctění nositelé kulturní ceny, velevážené dámy a pánové, zájemci o sudetoněmeckou kulturu v českých zemích, vážení přátelé německo-českého kulturního obohacování, které znamená něco jako „interakci“! Dnes vás všechny, kteří jste přišli do Zlatého sálu této radnice na slavnostní večer Sudetoněmeckého dne v roce 2017, vítám jménem sudetoněmeckých nadací a sudetských Němců.
A v neposlední řadě vás vítám v mém rodném městě, které se stalo „městem Sudetoněmeckých dnů“ od přelomu tisíciletí.
Také pozdravuji všechny předchozí oceněné kulturní cenou. To platí i pro vyznamenané Karlovou cenou a její nositele z minulých let, zejména bývalého poslance Spolkového sněmu a Evropského parlamentu pana Milana Horáčka …
Jedná se o dobrou tradici na každém slavnostním večeru Sudetoněmeckého dne prezentovat kulturní a politické ideje bavorské zemské vlády sudetským Němcům. Vítám proto vysoce postavenou patronku sudetských Němců, ministryni práce, sociálních věcí a integrace Emilii Müllerovou se státním sekretářem Johannesem Hintersbergerem. Ministryně Müllerová si zaslouží zvláštní poděkování za „ochrannou ruku“, která udržuje svou podporu projektu výstavby Sudetoněmeckého muzea. Po celá desetiletí bavorská vláda dotovala kulturní ceny Sudetoněmeckého dne. Rádi bychom za to vyjádřili naše upřímné poděkování.
Zmiňuji starostu hostitelského města Augsburgu, Dr. Kurta Gribla, který byl po celá léta věrným přítelem sudetských Němců, vítám jej s manželkou a mnoha městskými radními a také mu děkuji za jeho pozdrav. Pozdravuji všechny zástupce od Evropského parlamentu až po obce, úřady, správy ministerstev a po zástupce politických stran. Rád bych zmínil komisařku pro vyhnance a přesídlence země Hessenska, paní Margarete Ziegler Raschovou a předsedu frakce SPD v bavorském parlamentu pana Markuse Rinderspachera. Zvláštní pozdrav věnují představitelům přeshraniční kulturní práce a spolupracujících partnerů - Němců, sudetských Němců a Čechů, kteří se dnes odpoledne setkali na česko-německém kongresu „Společná kultura, obnova a život“. Vítám i spolupředsedu rady Česko-německého fondu budoucnosti pana europoslance Dr. Libora Roučka. Je mi potěšením přivítat zástupce různých náboženských komunit, stejně jako zástupce médií, tisku, rozhlasu a televize, děkujeme dnes za jejich pozitivní pokrytí.
Celou sudetoněmeckou etnickou skupinu zastupuje mluvčí a spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt. S ním vítám zástupce všech sudetoněmeckých institucí, Akademie, církví, krajanských spolků, komunit a institucí. Zvláště zdravím představitele svazů vyhnanců. Pochopte prosím, že nikomu nevěnuji zvláštní zmínku kromě Bernda Posselta, podrobné vítání se bude konat při zítřejším zahájení.
Nicméně zvláštní zmínku věnuji mnoha krajanům z českých zemí, kteří jsou přítomni, včetně mnoha zástupců německé menšiny v České republice a jejich organizací.
Přeji vám všem, a to i těm, které jsem nejmenoval, aby měli zajímavý a zábavný „slavnostní večer“ a poznatek, že sudetoněmecká „kultura paměti“ se také po více než 70 letech po útěku a vyhnání stala primární součástí evropské kultury… Něco podobného se stalo u sudetských Němců: Z „nenápadných útěkových zavazadel“ rodičů a prarodičů vyrostl „bohatý poklad“ sudetoněmeckých kulturních úspěchů pro současné generace. Poklad, který bude nejen vystaven v Sudetoněmeckém muzeu, ale musí najít cestu zpět do vědomí lidí ve střední Evropě, a to i ve „staré vlasti Sudetenland“ do Čech a na Moravu v České republice. Děkuji!
http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden_%2F_Impressionen:Reden
Prohlášení sudetoněmecké mládeže – „Mládeže pro střední Evropu“
Rušný rok je za námi. Od posledního Sudetoněmeckého dne došlo k průkopnickému a dalekosáhlému vývoji pro sudetoněmecké etnikum. Přichystal nám velké starosti, ale také motivaci, abychom sami hledali a šli novou cestou.
Někdy bylo stěží možné se ubránit dojmu, že mnohdy a v mnoha částech světa je cesta rozumu víc a víc opouštěna.
Metla nacionalismu, netolerance a sobectví se jeví v Evropě opět na vzestupu. Ale to je klamný dojem, protože na druhý pohled si nespoutaný populismus svým zjevným úspěchem kope vlastní hrob.
Generace, která nikdy nepoznala nic jiného než svobodu, právní stát a prosperitu, teď ví až příliš dobře, že neexistuje žádná alternativa k aktivnímu a trvalému závazku k těmto hodnotám. Nesmí být ponecháno těm, kdo se stavějí za omezení, zdi a nenávist, aby sílou hlasu zastíraly své vlastní menšinové postavení.
Dlouho, každé pondělí, podávala Pegida obrazy demonstrantů plných nenávisti. V několika městech probíhají tyto události stále, ale nemohou dát odpověď na to, co se děje v mnoha dalších evropských městech každou neděli. Mladí lidé se tam s nadšením hlásí k pestrobarevným evropským hodnotám tolerance, otevřenosti a solidarity. Sudetoněmecká mládež je velmi šťastná, že také její členové jsou aktivní v podpoře Pulse of Europe.
Těm, kteří touží po demolici společného evropského domu po Brexitu se říká, že jeho základy jsou zřejmě silnější, než se zdálo. Žádný politolog neočekával, že je možné vyhrát volby s rozhodně pro-evropským programem, ale přesto je nový francouzský prezident Emmanuel Macron poučil. V televizní debatě to Macron rychle a pevně otočil „Le nationalisme, c'est la guerre“ (Nacionalismus je válka). Kdo může nesouhlasit? Historie českých zemí nás to učí. Na jedné straně jsou francouzsko-německé vztahy modelem pro Čechy a Němce, ale bylo zde třeba překonat po staletí nevyslovené takzvané „dědičné nepřátelství“ , i když jsou zde stále při bližším pohledu také patrné výrazné rozdíly. Naopak národy Čech a Moravy žily v dobách habsburské monarchie v sousedské jednotě a v klidu, dokud se politickému egoismu národních síl a nepovedenému pochopení darwinismu nepodařilo je rozdělit.
Následky byly katastrofální a státníci v tom stále mají varovný příklad. …„shora“, usmíření mezi Čechy a Němci bylo taženo lidmi, kteří chtěli zahojit rány ztracené vlasti a sousedů. Chartu vyhnanců a Wiesbadenskou dohodu je možné uvést jako příklad.
Nyní vykonali průkopnickou práci lidé, kteří vždy nosili svou vlast v Čechách a na Moravě v srdci, a to v posledních letech i ve velké politice . To, co začalo státní návštěvou předsedy vlády v Praze, bylo jen začátkem dlouhé řady dalších setkáních na mnoha úrovních, které vedly k prohlubování vztahů. Vždy bylo také potvrzeno, že sudetští Němci byli zapojeni jako stavitelé mostů ke staré vlasti.
Videovzkaz váženého ministra Bělobrádak pro Sudetoněmecký den v roce 2015, jeho návštěva Sudetoněmeckého domu a vystoupení jeho kolegy, Daniela Hermana, loni, to více zdůrazňuje. Že jste nyní tady, je dalším znamením důvěry. Ujišťujeme vás, že jste přijímán na tomto místě a v sudetoněmecké etnické skupině jako oblíbený kolega, jako partner a jako přítel. Jste důkazem toho, že otevřenost a přátelství mladé generace našly v České republice odraz až na nejvyšší politické úrovni. A za to chce sudetoněmecká mládež - Mládež pro Střední Evropu - poděkoval. Jsme rádi, že vlast našich předků se stala tak významným partnerem v Evropě. V době, kdy chyby z minulosti zažívají po celém světě renesanci, chceme také apelovat na vládu v Praze, aby se nevyhýbala celoevropské odpovědnosti a křesťanskému přikázání milovat. Miliony lidí jsou stále na útěku před válkou, bídou a nelidskými podmínkami, jsou oběťmi netolerance, nacionalismu, náboženského fanatismu a vyhnání. Prosím, nenechte je na pospas jejich osudu a nabídněte jim bezpečné útočiště, ochranu a nový domov!
http://www.sudeten.de/cms/st/?Presse_%2F_Reden_%2F_Impressionen:Reden
Volný a krácený překlad: ing. P. Rejf, CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 541. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 25. června 2017.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl