Jak dlouho žijete v Sokolově, za které kandidujete do Senátu? A co pro vás toto město znamená?
Dá se říci, že jsem rodačkou ze Sokolova. I když nemám Sokolov v rodném listě jako místo narození, žiji tu až na první měsíc mého života celý svůj život. Jako každý v mládí jsem měla pocit, že musím někam do světa a že u nás je to pro můj rozlet malé, ale když přišlo na lámání chleba a rozhodnutí, kam se v životě vrtnout, najednou jsem si neuměla představit žít někde jinde. Tohoto rozhodnutí vůbec nelituji. Mám to tu ráda, zkrátka jsem zde zapustila kořeny docela hluboko.
Když se řekne Sokolov, tak si stále ještě mohou někteří lidé představit nehostinné město obehnané povrchovými doly. Jak to na Sokolovsku vypadá nyní? Jak se vám líbí zdejší prostředí?
Sokolovsko vždy bylo průmyslovou oblastí. S tím je spojena tomu odpovídající infrastruktura a někde i ráz krajiny. Povrchovou těžbu těžko nějak zamaskujete. Ale uhlí je stále potřeba a každá činnost člověka přináší i ty stránky věci, které se nám třeba úplně nelíbí.
V čase se ale mnohé mění. Těžební společnosti v minulosti i dnes věnují nemalé prostředky na rekultivace, a na krajině je to znát. V minulosti to tu bylo nazýváno měsíční krajinou, ale přijeďte se k nám podívat dnes! Nejen Sokolov je zelené město, celé Sokolovsko, vlastně celý Karlovarský kraj je plný lesů, na dosah jsou Krušné hory, krásná řeka Ohře. Nechtěla bych bydlet jinde.
Působíte v sokolovském zastupitelstvu. Co všechno město nabízí svým obyvatelům, jakou občanskou infrastrukturu, byty, pracovní příležitosti, školy, zdravotnictví…?
V komunální politice jsem již 24 let a vždy v opozici. Letos budu kandidovat již posedmé. Za poslední roky se v Sokolově hodně změnilo a hodně toho bylo k lepšímu. Nebudu říkat, že je vše špatně jen proto, že jsme v opozici, protože by to nebyla pravda. I když jsou věci, ke kterým jsme měli výhrady nebo jsme je nepodporovali. V minulosti i díky našim hlasům nedošlo například k stoprocentní privatizaci bytového fondu města a dnes se ukazuje, že to bylo správné rozhodnutí. Určitě jsou rezervy ve zkvalitnění služeb pro občany, to je především o lidech a komunikaci s nimi.
S útlumem těžby u nás ubývají pracovní příležitosti. Problémem je i odliv mladých a vzdělaných lidí. Vše se navzájem prolíná, problémy ve školství, málo pracovních příležitostí pro kvalifikovanou pracovní sílu, a když se pracovní místa objeví, najednou chybějí lidi. To jsou problémy, které samo město nevyřeší, ale rozhodně musí sehrát významnou roli při hledání řešení. Nastavit cestu ke zkvalitnění školství, zlepšit práci s mladými, nabídnout další možnosti kulturního a sportovního vyžití, kterých dnes sice není málo, přesto je potřeba hledat nové možnosti.
I města v Karlovarském kraji sužují problémy s bezdomovci a obchodníky s chudobou. Jak uvedla ČTK, největším problémem v Sokolově bylo stěhování problémových obyvatel do města. Jaký je váš názor na tuto věc a jak myslíte, že by se otázka bezdomovectví měla řešit?
Bezdomovectví je problém, se kterým se obtížně bojuje. Řada těchto lidí takto žít chce a vlastně si ani nechtějí nechat pomoct. Navíc nám zde zůstávají i lidé z celého regionu, kteří končí na záchytné protialkoholní stanici v Sokolově, jediné v Karlovarském kraji, a to je pro Sokolov obrovský problém.
Samozřejmě pro ty, co se stali bezdomovci poté, co si prošli nějakou těžkou životní etapou, se kterou si nevěděli rady a která je připravila o práci, bydlení a možná i přátele, je potřeba připravit sociální programy tak, abychom jim umožnili brzký návrat k normálu. Město by mělo mít možnost poskytnout levné sociální bydlení a aktivněji se zapojit spolu s úřadem práce do hledání práce pro tyto lidi. I zde je potřeba hlavně apelovat na potřebnou legislativu, která by toto umožňovala jednoduše a hlavně smysluplně.
Zmínila jste, že jediná protialkoholní záchytná stanice z celého Karlovarského kraje sídlí právě v Sokolově. Vedení města usilovalo o její přestěhování, zatím neúspěšně. Dovolte kacířskou poznámku, že i toto zařízení musí zkrátka někde být situováno…
Každý zástupce města bojuje za své město, obec. Máte ale pravdu, někde to být musí. Problém je ale zase v tom, že není nastaveno, jak dál pracovat s těmito lidmi. Policie nebo záchranná služba přiveze opilce do záchytné protialkoholní stanice, tam se vyspí, případně je ošetřen, a druhý den ho pustí na ulici. A tak zůstane v Sokolově, přestože tohoto člověka přivezli třeba až od Aše a on nemá ani peníze, aby sedl na vlak a vrátil se. Tady prostě musí začít fungovat a spolupracovat sociální odbory příslušných měst.
Ve vašem městě se příval sociálně slabých obyvatel podařilo poněkud zastavit zrušením poskytování doplatků na bydlení v nejvíce problémových lokalitách. Toto opatření kritizuje ombudsmanka i někteří politici. Co vy na to?
Ono se dobře kritizuje, když někdo dělá zoufalé kroky, protože si jinak neví rady. Ale zkuste bydlet v takto problémové lokalitě, hledat v sobě pochopení pro nepřizpůsobivé občany, zkuste to vysvětlit těm lidem, že pro ně nemáte legislativně účinné řešení. Problém je ve špatně nastaveném systému podpory bydlení. Tento problém řešíme v naší společnosti více než 20 let. A výsledek žádný. Já se ptám, chce se to vůbec řešit? Kdo na tom vydělává?
Města a obce by měly stanovit, do jaké výše nájemného se ještě dá mluvit o sociálním bydlení, a přes tuto výši žádné doplatky ani příspěvky neposkytovat. Stejně tak by se mělo důsledně kontrolovat, v jakém stavu jsou byty pronajímány, zda splňují základní hygienické a stavební normy pro bydlení. K tomu všemu je nutná změna legislativy týkající se sociálního bydlení a s tím spojených sociálních dávek.
Dvě volební období jste působila ve funkci radní Karlovarského kraje, dosud jste krajskou zastupitelkou. Jak s odstupem času vzpomínáte na toto své angažmá?
Jedno celé volební období jsem byla krajskou radní pro kulturu, cestovní ruch a památkovou péči a v následujícím volebním období jsem působila jako statutární zástupkyně hejtmana a měla jsem na starosti finance a vnitřní záležitosti kraje. Jsem 11 let v Zastupitelstvu Karlovarského kraje a z toho šest let (jeden a půl volebního období) jsme se jako komunisté podíleli na vedení kraje.
Zkušenost to pro mě byla obrovská. Poznala jsem práci nejen z opozičních lavic. Musela jsem se více naučit přijímat kompromisy, abych prosadila potřebné věci. Poznala jsem spoustu úžasných lidí, ale i takové, kteří byli ochotni jít, když ne za hranici zákona, tak minimálně za hranici slušného a morálního chování, pro docílení svých ambicí. A i toto je životní zkušenost - naučit se rozpoznat takové lidi a být vůči nim ostražitý.
Na pozici náměstkyně hejtmana jste se osvědčila a mnozí občané oceňovali, jak jste dokázala velmi razantně, racionálně a ku prospěchu kraje a jeho občanů řešit řadu obtížných úkolů. Co si z této doby přinášíte do další vaší politické práce, jaké zkušenosti?
To je období, na které budu vzpomínat s rozporuplnými pocity. Na jednu stranu mě ta práce naplňovala a opravdu mě bavila. Na druhou stranu je to spojeno s rozpadem koalice a naším odchodem do opozice. Nelituji toho, jak jsme k řešení krize přistoupili, i když to vedlo k ukončení naší práce ve vedení kraje. Náš koaliční partner ČSSD zašel za tu příslovečnou hranici našich možných kompromisů. Je mi pouze líto toho, že jsme některé rozdělané projekty nemohli dokončit. Přesto dodnes zůstáváme aktivními členy zastupitelstva a i z opozičních lavic se snažíme prosadit některé naše programové cíle.
Práce v Senátu má jiné parametry než krajské či městské zastupitelstvo. Co byste ráda řešila z pozice senátorky, zvolí-li vás občané? Něco jste naznačila již v rozhovoru…
Ano, myslím, že odpověď se dá vyčíst z mých předchozích vyjádření. Spousta problémů jak měst a obcí, tak i na úrovni kraje, se nevyřeší jinak než systémově přijetím potřebné legislativy. Tady může zákonodárná iniciativa Senátu pomoci, stejně jako připomínkování a dopracování navrhovaných zákonů vládou či Sněmovnou. Pro náš region je prioritní sociální bydlení, zdravotnictví, školství. Tím nechci říci, že v dalších oblastech života našeho regionu není co řešit. Důležité je neztratit kontakt s lidmi a jejich starostmi a spolu s městy a obcemi navrhovat způsoby řešení jejich problémů, ale za současného snižování byrokracie pro všechny.
V anketě našich novin jste uvedla, že se u vás kupí závazky, »které někdy tíží, ale jindy naopak potěší, kolik důvěry do tebe okolí vkládá«. Kolik tedy důvěry ve vás občané a vaši sousedé vkládají?
Tu důvěru prověří volby. Až volební výsledky ukážou, zda to, co dělám, je vidět na veřejnosti a jak to ta veřejnost vnímá. I téměř po třiceti letech je těžké se prosadit jako členka KSČM. Mnoho lidí je pořád ovlivněno protikomunistickými výpady a nechtějí uznat práci, která je za vámi vidět, a vracejí se stále do minulosti.
Ve volném čase se věnujete – snad to mohu prozradit - již babičkovství. Máte jednoho vnuka a dvě vnučky-dvojčátka.
Vnuka a vnuček si opravdu užívám. S nimi se dají dobíjet baterky. Mám na ně ale málo času, což je mi líto, a také je mi to často dcerami vyčítáno.
Vaším koníčkem je také amatérské divadlo, kde působíte jako herečka a předsedkyně spolku. Co vám tato činnost přináší? Jakých úspěchů váš soubor dosahuje?
Divadlo - to je něco podobného jako má vnoučátka. Je to úžasný relax. Jsme tam parta podobných bláznů, kteří jsou různého ražení, ale lásku k divadlu máme společnou. Vedle toho, že se starám, aby spolek fungoval, měl peníze a vše bylo v mezích zákona, tak si i občas zahraji a také vodím loutky. S našimi hrami vyjíždíme i mimo Karlovarský kraj, dá se říci, že už jsme hráli skoro ve všech krajích v Čechách, dokonce i na Moravě.
Vedle toho pořádáme v Sokolově celorepublikovou nesoutěžní přehlídku amatérských divadel Sokolovská čurda - vždy poslední víkend v září. Tímto bych vaše čtenáře a čtenářky mohla pozvat ve dnech 28. až 30. září na osm představení amatérských divadel z celé ČR.