Historickou budovu Císařských lázní v Karlových Varech obdivují turisté, využívají filmaři a nenávidí politikové. Ať je u moci jakákoliv strana, vyfasuje ji jako nechtěné dědictví a musí se pokud možno se ctí vypořádat s dlouho plánovanou revitalizaci této stavby. Zatím to znamenalo udržet celý objekt v provozu schopném stavu. Nestane-li se žádná havárie, případně nespadne-li střecha, je to bonus navíc. Na celkovou rekonstrukci objektu je totiž potřeba 550 milionů korun, z toho 250 miliónů přislíbilo ministerstvo kultury. A to samozřejmě nepočítám dávno zrealizované nezbytné investice, aby se nám unikátní stavba nesesunula jako domeček z karet. Nepamatuji si přesně, kolik peněz musel kraj jako vlastník památky vynaložit, zcela jistě to ale bylo v řádu několika (možná desítek) milionů korun.
V určité chvíli jsem přestal počítat ministry kultury i představitele dalších státních institucí, kteří slibovali, že potřebné finance budou. Situace dospěla tak daleko, že Karlovarský kraj dokonce vyhlásil na opravu Císařských lázní veřejnou sbírku. Vzpomínám si, jak se ve velmi podobné situaci skládali občané Karlových Varů na obnovu Městského divadla. Výsledkem byl několikanásobně předražený mobiliář a ostuda po celé republice. Záchodové štětky za 13 tisíc korun totiž plnily několik měsíců přední stránky celostátních deníků. Sbírky tohoto typu nepovažuji za šťastné řešení. Už proto, že občan rovná se daňový poplatník, a tak jdou z jeho kapes peníze vlastně dvakrát.
Nicméně jako karlovarský patriot stále doufám, že se dožiju okamžiku, kdy zrekonstruované Císařské lázně začnou sloužit veřejnosti. Stříhat pásku určitě nebudu, rád se tam ale s manželkou vypravím třeba na koncert karlovarských symfoniků.