Náš severoamerický spolupracovník Stanislav Perkner se zamýšlí nad Trumpovým varováním před „demokratickým socialismem“, stanovisku jeho ekonomických poradců a názory americké veřejnosti na „socialismus“ a „kapitalismus“.

Jakmile Donald Trump dočetl minulý týden svou výroční Zprávu o stavu unie, začali si mnozí komentátoři uvědomovat, že projev byl nejen bilancí jeho dvou let v Bílém domě, ale i předznamenáním kampaně, jež vyvrcholí za 21 měsíců prezidentskými volbami. Vedle jeho dobře známých propagandistických argumentů – nelegální přistěhovalci, pohraniční zeď, posilování armády ad. – se tu objevil „socialismus“.

Prezident se ve svém poselství vyslovil proti „alarmujícím novým pokusům o uplatnění socialismu“ ve Spojených státech: „Amerika stojí na základech svobody a nezávislosti, nikoli státní zvůle, ovládání a manipulace. Zrodili jsme se svobodní, a svobodní zůstaneme… Amerika se nikdy nestane socialistickou zemí,“ zdůraznil Trump v závěru svého proslovu na půdě Kongresu.

Aniž by kohokoli jmenoval, bylo zřejmé, že reagoval nejen na současnou hospodářskou a politickou krizi ve Venezuele.  Měl zjevně na mysli sociálně progresívní návrhy několika demokratů vstupujících v těchto týdnech do předvolebního boje (Elizabeth Warrenová, Kamala Harrisová, Cory Booker ad.) a některých nově zvolených členek Kongresu (Alexandria Ocasio-Cortézová a Rashida Tlaibová).

Co soudí o prezidentovu varování novináři?

Trumpovo ujištění, že se Amerika nikdy nestane socialistickou zemí, spustilo lavinu komentářů, která v následujících dnech zaplavila americká média – od pravicového televizního kanálu Fox News, považovaného za neoficiální Trumpův orgán – „státní televizi“, nebo konzervativních deníků The Wall Street Journal a Washington Examiner, po liberálně orientovanou televizní publicistiku stanice MSNBC, týdeníku The Nation a deníků The Washington Post, The New York Times a USA Today. Zde je výběr charakteristických titulků:

• „Trump bude v příštích volbách sázet na přistěhovalectví a socialismus“ (Associated Press)
• „Alexandria Ocasio-Cortézová tvrdí, že z Trumpa mluví strach, když přísahá, že se Amerika nikdy nestane socialistickou zemí” (Fox News)
• „Kdo se bojí socialismu?“ (The Wall Street Journal)
• „Je socialismus ve Spojených státech na vzestupu?“ (The Washington Post)
• „Varovná prognóza Trumpovy příští prezidentské kampaně“ (The New Yorker)
• „Socialismus je populárnější než si myslíte, pane prezidente“ (The Nation)
• „Trump se chystá ocejchovat demokraty před rokem 2020 jako socialisty. Zdaří se mu to?“ (USA Today)
• „Podporou socialismu podepisují mladí lidé úmrtní list naší finanční budoucnosti“ (Washington Examiner)

Kapitalismus vs. socialismus v zrcadle Gallupova průzkumu

Podle Gallupova průzkumu veřejného mínění z loňského léta, 47 procent dotázaných demokratů vidí pojem kapitalismus pozitivně; ještě před dvěma lety to bylo 56 procent. Pokud jde o slovo socialismus, staví se k němu pozitivně 57 procent – oproti 16 procentům republikánů.

Mladí Američané ve věku 18 až 29 let nahlížejí na socialismus pozitivněji než na kapitalismus (51 : 45). Reprezentuje to 12procentní pokles jejich sympatií pro kapitalismus za uplynulé dva roky.

Autoři Gallupovy zprávy soudí, že růst kladného vztahu k pojmu socialismus mezi demokraty zřejmě souvisí s politikou Donalda Trumpa. „Trump je pravověrný kapitalista a snahy jeho administrativy ve směru uvolňování podnikatelských regulací spolu s daňovou reformou, která jde na ruku finančním podnikatelům a korporacím, mohou motivovat demokraty ke kritičtějšímu pohledu na celý kapitalistický systém“. Gallupovi experti dále poukazují na „silnou podporu mladých voličů věnovanou senátoru Bernie Sandersovi v průběhu jeho prezidentské kampaně (2016), a to vzdor jeho pokročilému věku, a kongresové kandidatury 28leté Alexandrie Ocasio-Cortézové. Zda prosocialistický idealismus mladé generaci vydrží, prokáže až čas“.

Fox News: Varujme každého, včetně dětí

Komentátoři televizního kanálu Fox News minulý týden usoudili, že je načase, aby rodiče častěji poučovali své děti o hrozbách „komunismu, socialismu a dalších progresívních idejí“, a to s využitím tří argumentů:

• Vysvětlujte podstatu socialismu a jeho amorálnost: „Socialismus je kolektivní vlastnictví a správa majetku. V čistě socialistické společnosti – v Marxově pojetí jde o komunismus – veškerý nebo téměř veškerý majetek vlastní a spravuje kolektiv. Za takových podmínek je moc lidí rozhodovat o vlastních životech omezená. Dokonce i jejich obydlí jsou kolektivním vlastnictvím“.
• Zdůrazňujte význam „soukromé dobročinnosti“, kontrastující se státními programy sociálního zabezpečení; ty omezují svobodu individuálního rozhodování.
• Argumentujte, že „v dějinách lidstva nikdy neexistovala úspěšná socialistická země. Pokud vám vaše dítě namítne, že socialismu se daří v Dánsku, Norsku a Švédsku – jak tvrdí Bernie Sanders a Alexandria Ocasio-Cortézová – označte to za nebetyčný mýtus“. Tyto země nejsou „socialistické“: jejich hospodářství bylo sice „částečně socializováno, např. nemocenské pojištění nebo vysokoškolské vzdělání, nicméně jde nadále o země s tržním hospodářstvím“.

V závěru pořadu autoři Fox News zdůrazňují, že „přesvědčovat děti o nebezpečí socialismu není snadné, neboť mladou generaci bez přestání bombardují prosocialistické myšlenky z Hollywoodu, hudebního průmyslu a profesionálního sportu. Podílejí se na ní dokonce učitelé a profesoři“.

Také prezidentovi poradci varují před riziky socialismu

Koncem loňského října vydala Trumpova Rada hospodářských poradců analytickou zprávu „Implicitní náklady socialismu“ (The Opportunity Costs of Socialism). Na 72 stranách, dostupných na webových stránkách Bílého domu, se sice výraz „socialismus“ vyskytuje téměř sto padesátkrát; sousloví „sociální demokracie“ však ani jednou. Hned úvodní věta zní varovně: „Shodou náhod, s dvoustým výročím narození Karla Marxe jsme svědky návratu socialismu do politického dialogu. Podrobné politické návrhy z pera těch, kdo se k socialismu otevřeně hlásí, se setkávají se sílící podporou jak v Kongresu, tak ve voličské veřejnosti“.

Text se stručně navrací k historickým kořenům světového socialismu, jeho cílům, hospodářským rysům a ovlivňování ekonomické výkonnosti; na tomto pozadí autoři hodnotí „politické návrhy“ dnešních amerických progresivistů. Experti zdůrazňují shodné rysy jak historického, tak současného socialismu: „Příjmová distribuce v tržních podmínkách je charakterizována jako nezdravý výsledek vykořisťování, které vyžaduje nápravu prostřednictvím široce založené státní kontroly“.

Aniž by rozlišovali mezi tradičním obsahem pojmů „socialismus“ a „komunismus“, Trumpovi poradci charakterizují několik forem této vládní kontroly: státem hrazené centralizované služby (tzv. single-payer system), např. na úseku zdravotní politiky, vysoké daně („každý podle svých schopností“) a vládní politiku rozdělující většinu společenské produkce a služeb zdarma („každému podle jeho potřeb“).

Autoři ovšem dodávají, že na rozdíl od socialistů z minulosti, ti dnešní – „demokratičtí socialisté“ – odmítají „státní brutalitu“ a povolili by „individuální soukromé vlastnictví výrobních prostředků v mnoha oborech“.

Tři dny po Trumpově proslovu v Kongresu se ke zprávě jeho poradců vyjádřil Paul Krugman, držitel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2008, který ji označuje za matoucí a lokajskou: Poradci jen kalí vodu: Nikdo v dnešních Spojených státech nevolá po státním plánování sovětského typu anebo po znárodnění průmyslu podle venezuelského modelu. Krugman dale zdůrazňuje, že ti američtí progresivisté, kteří se označují za demokratické socialisty, mají blízko k evropským sociálním demokratům a dalším levicově orientovaným reformistům.

Převalí se přes Ameriku třetí vlna Rudé hysterie?

Připomeňme si, že první vlna – Red Scare z let 1917 až 1920 – reagovala na Ruskou revoluci, aktivizaci odborů, přistěhovaleckých i domácích anarchistů a dalších „radikálů,“ kontrastující se vzedmutým americkým patriotismem z let první světové války. Tato hysterie napomohla k prezidentskému vítězství republikána Warrena Hardinga, odmítajícího pod heslem normalizace (normalcy) internacionalismus Woodrowa Wilsona a „radikální“ sociální reformy předválečných progresivistů. Podobně jako v dnešních Spojených státech, významnou roli v tom všem sehrávaly xenofobie a nativismus – obavy z přistěhovalců a vůbec všeho „neamerického“.

Také druhá vlna Rudé hysterie, z let 1947-1957, spojená navždy se jménem senátora Josepha McCarthyho, vzešla z rušných poválečných poměru. V roce 1946 téměř 80 procent Američanů věřilo, že „sovětští agenti“ infiltrovali vládní úřady. Tyto a podobné argumenty účinně využil Dwight Eisenhower ve vítězné prezidentské kampani roku 1952. Nepomohlo, že Truman prosazoval antikomunistickou politiku v mezinárodních vztazích a že v roce 1947 ustavil Federální program loajality, jenž připravil mnohé státní zaměstnance o práci. O tři roky později Kongres schválil McCarranův zákon o vnitřní bezpečnosti, který byl nakonec odhlasován přes Trumanovo veto. McCarthy postupně svými neomalenými způsoby kompromitoval Republikánskou stranu natolik, že se stal předvolební přítěží. V roce 1954 ho jeho senátní kolegové oficiálně pokárali za chování “odporující senátním zvyklostem”. Zemřel před koncem svého druhého volebního období.

Co žádají dnešní reformní demokraté?

Hlavní požadavky amerických reformátorů přednesla demokratická senátorka Elizabeth Warrenovápřed sobotním shromážděním svých massachusettských příznivců. Trumpův mluvčí vydal okamžitě varovné prohlášení: „Americký lid odmítne její zavádějící kampaň a socialistické myšlenky“. Ústředním bodem jejího programu je „zásadní změna“ společenských poměrů ve prospěch prostých lidí. Trumpovu administrativu označila za „nejzkorumpovanější v živé paměti“. Dosavadní systém moci straní majetné menšině, a střední vrstvy strádají. Warrenová se opakovaně zavázala, že nepřijme žádné finanční příspěvky od lobbistů. Za místo svého programového projevu si zvolila massachusettské město Lawrence, kde v roce 1912 zvítězily textilní dělnice, mnohé z nich emigrantky, v památné stávce za mzdové požadavky a zlepšení pracovních podmínek. S podobným programem vystoupila v neděli senátní kolegyně Amy Klobucharová, jež rovněž vstupuje do předvolebního boje jako demokratická progresivistka.