Dnes startuje volební kampaň KSČM – Česká levice společně! do Evropského parlamentu. Mohla byste představit kandidátku, nebo přesněji, proč KSČM tentokrát nekandiduje vysloveně samostatně?
My nechceme společnost rozdělovat, my ji chceme spojovat, a vidíme, že zvlášť na levici je to spojení prostě nutné. To znamená, že jsme nabídli jako KSČM ostatním politickým levicovým subjektům, zda by chtěly být na naší kandidátce. Jsem moc ráda, že i ústřední výbor strany to následně schválil - a oni to vzali pozitivně, dali nám, myslím si, zkušené a skvělé kandidáty.
Spolupráce poté, co byli nominováni na naši kandidátní listinu, se ukazuje jako velmi plodná, protože všichni kandidáti kandidují za náš volební program, to znamená za program KSČM. Samozřejmě do toho ale vnášejí řadu aspektů, které třeba KSČM tak úplně nereflektovala, ať už se jedná o evropský rozměr nebo o historický rozměr. Například Roman Blaško je expert na Ukrajinu, Andrej Bóna, mladý kluk – teď se doufám neurazí – se zabývá problematikou daňových rájů, umí to skvěle popsat a vysvětlit a má v tom odbornou erudici. To znamená, doplnili jsme kandidátku o nadějné lidi, kteří v tom komplexu tvoří skvělý tým.
Konkrétně které subjekty tedy vlastně kandidují pod touto kandidátkou?
My jsme oslovili SDS, tedy Stranu demokratického socialismu, oslovili jsme KSČ, také SPaS jako celek, tj. Spojenectví Práce a Solidarity, a ty nám dodaly z hnutí Ne základnám Petra Picka. Se SPaSem komunikujeme řadu našich aktivit a akcí a pevně věřím, že i když některé organizace SPaSu nemají zastoupení na kandidátce, tak jí minimálně fandí a budou dělat všechno pro to, aby byla úspěšná. Ukazuje se, že pouze v jednotě a v tom, že se budeme snažit co nejvíc dělat věci společně, najdeme sílu do budoucna.
A daří se mezi těmito subjekty sjednotit názory?
Když jsme společně s odborníky a experty psali volební program, vlastně od léta loňského roku, tak jsme samozřejmě některé věci už s nimi konzultovali. Nikdy to není tak, že bychom všichni plně souhlasili úplně se vším, ale respektujeme se, tolerujeme se, a tak jak je těch 70 bodů programu schváleno, kandidáti jsou připraveni je hájit. Hledali jsme evropský rozměr a nepouštíme se do vnitrostranických témat, myslím si, že v rámci evropského rozměru jsme shodu našli.
A jaké jsou hlavní body programu? Přesněji - říkáte, že jich je sedmdesát - vypíchla byste vysloveně některé, které opravdu tady občané pocítí?
Bodů, které budeme nejvíc akcentovat, je zhruba sedm. Jedná se o euro a o to, že si nepřejeme jeho zavedení do České republiky. Samozřejmě velmi důležitý je akcent na referendum, které KSČM dlouhodobě jako jediná strana prosazuje po celou dobu svého fungování, a myslíme si, že lidé by měli dostávat šanci v něm rozhodovat.
Zároveň je to obecně reforma smluv, protože takto dál Evropská unie prostě fungovat nemůže. Smlouvy jsou staré a zvýhodňují některé členské státy. Myslím si, že bychom se měli vrátit daleko víc zpátky, tedy na úroveň toho, že dáme pravomoci do parlamentů národních států, a pak se nám konečně například podaří prosadit, že Evropský parlament bude mít samostatnou legislativní pravomoc.
Velmi také akcentujeme problematiku daňových rájů, kterou je možné řešit efektivně pouze z úrovně Evropské unie, protože asi nemá valného smyslu, abychom zaváděli všechna tvrdá opatření ve chvíli, kdy to neudělají jiné státy. To by se totiž pouze přesunula sídla těchto firem a ony by využívaly výhody jinde.
My v Evropském parlamentu jsme se teď několik let zabývali právě problematikou daňových rájů. Je tam samozřejmě obrovský tlak pravice, aby nedošlo k nějakému osekání, ale já podporuji návrhy, aby například firmy, které mají sídlo v daňových rájích, případně vyvádějí prostředky z Evropské unie tímto způsobem, nemohly být žadateli o evropské nebo národní dotace. Je to velmi jednoduché, prostě neplatíš daně v Evropské unii, nedostaneš evropskou dotaci. Tečka. Myslím si, že na tom není co řešit.
Určitě velmi důležitý bod je také to, že se bohužel z Evropské unie vlivem pravice, ale i části sociálních demokratů, v podstatě stává – nebo jinak řečeno, ona chce konečně zavést evropskou obrannou unii, to znamená, že už teď máme v rozpočtu na příští léta 12 nebo 13 miliard eur schválených na vědu a výzkum, na zbrojení, a to je věc, kterou absolutně odmítáme. My nechceme dělat další malé NATO, my nechceme být slouhy někoho, kdo bude rozhodovat, my chceme samostatnou obrannou politiku každého členského státu.
A ještě jeden z těch bodů je akcentace rozdílů mezd na úrovni Evropské unie. My opravdu máme třetinové mzdy například proti Německu, a přitom naši lidé dělají skvělou práci, poctivě pracují a není jakýkoliv adekvátní důvod, aby nedostávali platy srovnatelné se svými západními sousedy.
Může vlastně tohle europarlament ovlivnit? Je slyšet hlasy, nebo panuje obecné povědomí, že všechno vlastně stejně řídí Evropská komise a europarlament je trošku jakoby stafáž…
Evropský parlament samozřejmě nemá bohužel legislativní iniciativu a je to neskutečná ostuda celé Evropské unie. Na druhou stranu my jsme součástí těch jednání. Komise to sice prostě vystřelí, ale my to následně projednáváme a hlasujeme v parlamentu, a potom, když to odhlasujeme, tak ten návrh, který jde z Komise, Evropské rady a od nás z Evropského parlamentu, prochází takzvaným trialogem, kde se dohadují tři strany na tom, jakým způsobem návrh nakonec dopadne.
Myslím si, že máme i konkrétní důkazy, že se nám podařilo v řadě oblastí ovlivnit to, jaká bude výsledná podoba české nebo evropské legislativy. Není to jednoduché, jsou to hodiny a dny práce, i práce všech okolo, ale když člověk chce, tak to jde, a to, že jsme se nikdy nebáli jako komunisté zakřičet v Evropském parlamentu a říct jasný názor, to je, myslím, o nás veřejně známo.
Co se tedy konkrétně podařilo prosadit?
Úspěchů byla celá řada, my jsme pracovali hodně právě na tom, aby se nemohly do českých obchodů dostávat šunty. Tedy aby kvalita potravin byla ve všech členských státech stejná. Ve výboru ENVI, tj. Výboru EP pro životní prostředí, jsem ten návrh prosazovala velmi intenzivně společně s kolegyní z Chorvatska a podařilo se nám tam dát pozměňovací návrhy. Velmi důrazně jsme vysvětlovaly západním členským státům, že je to opravdu problém a není možné kupovat různě kvalitní výrobky stejně zabalené, za které platí čeští občané více, týká se to samozřejmě i drogistického zboží. Nakonec jsme donutili Komisi, aby konala.
Zároveň jsme se podíleli na celé řadě námitek, které se týkaly používání různých chemických látek, pesticidů apod. Já osobně jsem byla velmi aktivní v přístupu pacientských organizací do celého procesu rozhodování ve zdravotnictví. Myslím si, že pacienti do toho procesu posuzování a rozhodování o ceně, výši úhrad, o tom, jaký lék a kdy bude spuštěn na trh, prostě patří, protože pro ně je to bytostně důležitá záležitost. Celou dobu jsme se také velmi tvrdě snažili prosadit zákaz reexportu. K nám do České republiky se sice léky dovezou, ale bohužel následně už nejsou využívány pro české občany, ale jsou jenom převáženy dál.
Intenzivně jsme se podíleli i na dvou obrovských energetických balících, které schválila Evropská unie v tomto legislativním období. Jsou předzvěstí nové legislativy v rámci energetiky. Nejenom že jsme hájili velmi důrazně české zájmy, odmítali jsme to, aby nám do energetického mixu mohla zasahovat Evropská komise. Tedy hlavně do jaderné energetiky. Také jsme například velmi složitě vysvětlovali, a nakonec vyhráli, ve věci teplárenství, to znamená, aby naše teplárny mohly dále fungovat samozřejmě na co nejvíce ekologickém principu, ale z druhé strany aby to nebylo tak, že někdo přijde a v roce 2020 nám je šmahem uzavře.
Já osobně jsem se pak velmi snažila o to, aby se například palmový olej nepřidával do biopaliv, protože je to prostě směšné. My z jedné strany tvrdíme, jak chráníme životní prostředí, z druhé strany nám nevadí, že kvůli palmovému oleji jsou vypalovány deštné pralesy.
Kolega Maštálka stojí za zprávou o sociálním podnikání, velmi důležitou zprávou, kterou se teď Komise bude muset zabývat, to znamená, aby byl určen jakýsi statut v rámci Evropské unie, co je to vlastně sociální podnik, kdo se tak může nazývat, aby pro něho byly speciálně vytvořené podpůrné programy. A není to jenom o sociálním podniku, jedná se i o družstevnictví, prostě o těch malých formách, o kterých, myslím si, zatím v České republice moc a dostatečně nemluvíme, ale mohou být konkurencí nadnárodnímu kapitálu.
Říká se, že společnost se radikalizuje a v Evropském parlamentu nyní převládnou extremisté. Jak vy vidíte budoucnost Evropské unie?
Pokud se Evropská unie netransformuje, pokud opravdu nebudeme vést reálně debatu o tom, kam dál s Evropskou unií, tak já ji vůbec nevidím růžově. Tedy pokud bude pokračovat dál v tom, co dělá, že v podstatě v ní vládne rukou neochvějnou Evropská komise a že názory občanů opravdu nejsou reflektovány. My například chceme daleko tvrdším způsobem zavést evropskou občanskou iniciativu, to znamená, aby ve chvíli, kdy se několik milionů občanů Evropské unie rozhodne, že jim vadí nějaká připravovaná legislativa nebo nečinnost Komise v nějaké věci, tak aby Komise to nemohla vzít na lehkou váhu, ale aby to pro ni bylo závazné.
Stojíme před bodem zlomu. Já vím, že už se to říkalo mnohokrát, ale já si opravdu myslím – i když chápu všechny zainteresované úředníky – že takhle už to dál udržitelné není. Konec konců ukázal nám to i brexit. Britové hlasovali z velké části tak, jak hlasovali, protože dlouhodobě kritizovali Evropskou unii a nic se nedělo, a tak už nepovažovali za důležité v ní dále setrvávat. Mě to mrzí, ale respektuji to. Myslím si, že i tohle může být velkým probuzením.
Jakým způsobem bude probíhat kampaň kandidátů KSČM – Česká levice společně!, na co se zaměříte a co plánujete?
Už na začátku kampaně jsme se rozhodli, že kampaň bude především kontaktní. Bude na obcích, na městech, od 15. dubna se nám rozjedou vozy po celé České republice, ve kterých budou kandidáti. Na každém okresním výboru budou minimálně jeden den, to znamená, že občané se budou moci potkat s našimi kandidáty do Evropského parlamentu a diskutovat s nimi. Kandidáti budou samozřejmě především na ulici mezi lidmi, aby jim vysvětlovali náš volební program nebo aby jim vysvětlovali proč volit právě kandidátku KSČM – Česká levice společně!.
Já k tomu říkám velmi jednoduchou poučku – myslím si, že bychom si měli všichni uvědomit, že v tuhle chvíli bude v květnu 21 lidí za Českou republiku zvoleno. My máme 21 mandátů v Evropském parlamentu a oni budou zvoleni, ať už naši voliči přijdou k volbám, nebo nepřijdou. Úplně chápu a respektuju kritiku všech našich voličů vůči Evropské unii, ale tito lidé by si měli uvědomit, že pokud nepřijdou k volbám, tak nás budou v Evropském parlamentu v následujících pěti letech zastupovat lidé jako pan Pospíšil nebo pan Štětina. Opravdu se nedomnívám, že zrovna oni by byli zástupci, kteří by jakkoli hájili zájmy České republiky a našich občanů. Těžko by například slyšeli třeba na to, že vadí mzdová nerovnost, že vadí sociální nerovnost, že nám zoufale vadí výdaje na zbrojení a jakési zřizování evropské obranné unie. Ba naopak, to jsou přesně lidé, kteří to tlačí, kteří tady »hejtují« vše, co je východní a ideálně ruské, a na nic jiného nemají názor.
Takže nemusíme chodit k volbám, ale v tom případě se potom nezlobme, že v Evropském parlamentu nebude nikdo říkat názor za české občany. Já jsem ve své práci za těch čtyři a půl roku objela stovky měst a vesnic a vždy jsem se snažila poslouchat lidi a velkou část námětů jsem přenášela na půdu Evropského parlamentu. Nejsem si opravdu jistá, že lidé jako pan Štětina nebo Pospíšil toho budou jakkoli schopni. Takže pokud chcete mít zástupce, na které se můžete obrátit, které najdete v kanceláři, kteří vás vyslechnou, tak prostě pojďte k volbám a dejte hlas KSČM – Česká levice společně!. Nijak jinak to prostě nepůjde.