A přesně to by si měli uvědomit všichni, kdo uvažují o vyšachování firmy EMH z plánované těžby lithia na Cínovci v Krušných horách. Chápu, že těžba strategických surovin zřejmě bude lukrativní záležitostí, je mi jasné proč se do ní chce vložit podnikatel Pavol Krúpa se svou společností České lithium, co ale nechápu je počínání našich zákonodárců.
Rád bych připomenul, že ještě jako poslanec jsem se téměř dva roky před tím, než celá "kauza lithium" začala plnit titulní stránky novin a zpravodajských serverů, dotazoval tehdejšího premiéra Sobotky na podrobnosti a podmínky možné těžby této strategické suroviny australskou firmou EMH a upozorňoval jsem na rizika s tím spojená, i na nutnost úpravy příslušné legislativy. Dopátrat se relevantních odpovědí bylo téměř v nadlidských silách. Těsně před volbami se najednou jako by z ničeho objevila kauza "téměř ukradeného lithia" a proklamace politiků ve smyslu "lithium nedáme", nebraly konce. Lithium byl prostě mistrovský předvolební tah premiéra Andreje Babiše, ale i jedna z podmínek podpory jeho vlády ze strany KSČM.
A jaký je současný stav? Stále stejný. EMH má povolení k dalším třinácti průzkumným vrtům a podle platného zákona přednostní právo k těžbě. Pokud se Australané rozhodnou těžit a my jim v tom v rozporu s platnou legislativou zabráníme, je pravděpodobné, že nás nemine mezinárodní arbitráž, ze které rozhodně nevyjdeme vítězně a budeme platit miliony za zmařenou investici.
Jen na okraj: princip horního zákona se v zásadě od středověku nemění. Pro stát byla průzkumná činnost vždy ztrátová, proto ji prováděli a provádějí prospektoři a těžaři platí státu za vydobytou horninu. To, že stát ve stanovených cenách nezohlednil význam a možnosti využití strategických surovin je zásadní chyba. A nejde jen o lithium. Nedaleko Chvaletic na Pardubicku koupila kanadská firma Euro Manganese pozemky pro těžbu českého manganu, který se rovněž používá pro výrobu baterií. Nákup stál Kanaďany kolem 160 milionů korun, obdobnou částku, kterou získali počátkem října vstupem na kanadskou a australskou burzu. Předběžné povolení k těžbě mají už od dubna minulého roku.
Realitu předvolebních slibů si můžeme ukázat na dalším konkrétním příkladu. V současné době řeší společnost Edifice přepravu lithiových písků z někdejšího odkaliště u Horního Slavkova po železnici. Firma pracuje pro společnost miliardáře Karla Janečka Sanaka Industry (SI). Ta je majitelem pozemku a chce vybudovat u železniční trati mezi Kounicemi a osadou Ležnice dvoukolejnou železniční vlečku. SI se těžba vyplatí natolik, že investuje do dopravní infastruktury, jejíž pomocí bude moci vytěžené slídy transportovat kamkoli bude potřebovat. Kdo, kde a do jaké podoby bude slídy zpracovávat je pouze její věc. Stačí zaplatit příslušnou sazbu z vytěžené horniny podle platného horního zákona. Stát do toho nemá co mluvit a pochybuji, že se do roku 2025, kdy se počítá se zahájením těžby, něco změní. A profit z těžby? Ten je alespoň pro občany z Horního Slavkova a přilehlých obcí přinejmenším diskutabilní.
A tak se naskýtá otázka, co dělá naše vláda? Proč neplní své sliby? A proč neříká občanům pravdu? Stát, potažmo jeho společnost Diamo, přece těžit nebude, ani když do celého procesu vstoupí Pavol Krúpa se svou společností České lithium. Jedině v případě, že se dohodne s australskou EMH. A z této dohody podle zprávy ČTK zatím sešlo.