V Západočeském, tedy po novu Karlovarském kraji žiju již 60 let. Přistěhoval jsem se do Ostrova nad Ohří ze severních Čech v roce 1960. Už jeden rok tam fungoval závod Škoda Ostrov. V době největšího rozkvětu v něm pracovalo 2500 lidí. Dnes neexistuje… Vyučil jsem se a pracoval ve ZMA Ostrov. Výroba obytných buněk, elektronika i ocelové konstrukce.
Byl zde vyroben mimo jiné i první lékařský betatron pro Nemocnici Cheb. Dnes se pojmenovává takové zařízení lineární urychlovač… V roce 1987–89 jsem pracoval jako politický pracovník OV KSČ v Karlových Varech na průmyslovém oddělení. To píšu proto, že jsem získal za ty tři roky zajímavé poznatky z dalších oborů průmyslu karlovarského okresu.
Strojírenství mělo zvuk ve světě
Tehdy bylo dvacet závodů Karlovarského porcelánu, dnes fungují asi tři. Byl jsem v několika závodech i díky mé funkci na okrese. Jel naplno i průmysl textilní. Dotknu se jen provozovny s názvem Triola Toužim. Tam se téměř celá výroba dámského spodního prádla prodávala do bývalých zemí SSSR. To byly trhy… Výše jsem se zmínil o ZMA Ostrov a Škodě. Tam vyrobili zaměstnanci tolik trolejbusů, že se mohla vystavět nejdelší trolejbusová dráha na světě. Na Krymu. A tam jezdili i mnozí zaměstnanci na dovolenou. ZMA Ostrov vyvážel až do sametového převratu skládací mobilní buňky a prodával je do zemí Blízkého východu. Třeba do Libye, Súdánu, Íránu, Sýrie či Afghánistánu… Takže i strojírenství v Karlovarském kraji mělo zvuk. Dnes každý ví, že je vše nejen tady jinak. Kam zmizely zisky závodů?
Nové státoprávní uspořádání nám přineslo 14 krajů místo sedmi. Bylo to moudré? Vše se muselo odlišit od té »komunistické totality«. Poprvé se volilo do tohoto orgánu – krajského zastupitelstva – v roce 2000. Poprvé se zde podařilo KSČM vyhrát tyto volby v roce 2012. ČSSD tehdy skončila za komunisty o několik stovek hlasů. Jejímu vedení se do jednání o koalici s námi moc nechtělo. Už to bylo zvláštní. Nakonec u jiných stran v jednání o koalici neuspěli a začalo »sbližování« s KSČM. Byly to docela komplikované tahanice při dojednávání koalice. Nakonec jsme podepsali koaliční smlouvu těsně před začátkem prvního zasedání. Měli jsme pět radních, ČSSD čtyři a hejtmana. Ale ještě si sociální demokraté vymohli placeného radního pro lázeňství a cestovní ruch. To se nám nelíbilo, ale jinak by nebyla koaliční smlouva…
ČT si vybírá podle svého
Říkali jsme si, když jsme volby vyhráli, musíme nějak vládnout. Hned na prvním zasedání byla přítomna ČT, čekalo se něco atraktivního. Koalice prošla, všichni radní byli zvoleni, mohli jsme pokračovat v jednání. Hned se ale objevil návrh na odvolání Václava Sloupa, protože prý nemůže být »politruk« pohraniční stráže radním pro školství a tělovýchovu. Ustáli jsme to, ale na dalším zasedání krajského zastupitelstva se vše opakovalo. Vždy byla ČT přítomna. O přestávce probíhaly nechutné zpovědi Václava Sloupa redaktory ČT i jinými novináři z tisku … Něco podobného bylo asi v Jihočeském kraji při zvolení komunistky Vítězslavy Baborové. Ta odstoupila, ale Václav Sloup byl odvolán až na desátém zastupitelstvu. Byl jsem jediný, který se hned zastal V. Sloupa v Krajských listech. To jen pro dokreslení, jak mohla vypadat naše práce s ČSSD. Už proto, že po demonstracích před krajským úřadem vyzval hejtman Josef Novotný V. Sloupa, aby zvážil setrvání ve funkci – to bylo zvláštní.
Připomínám, že na každém zasedání, než byl odvolán V. Sloup, byla místa plná veřejnosti včetně studentů. Když byl Sloup odvoláván, ukázalo se »apolitické« školství při činu. Pak podal Petr Navrátil z ČSSD, zastupitel a starosta Chebu, návrh na odvolání všech radních za KSČM. Koalice byla ukončena z důvodu »neplnění« koaliční smlouvy. ČSSD se spojila s pravicí a dotáhla volební období do konce. Ještě perlička: Po odvolání Václava Sloupa poslal hejtman Novotný SMS jmenovanému ve znění – »Vašku, jsou to svině, není mi to jedno…«. Potom už neměla ČT zájem. Byl jsem do té doby v kulturní komisi, které předsedala Eva Valjentová. Po rozpadu koalice jsem byl v komisi protidrogové. To jen na doplnění.
Rozprodané lázeňství
Velký problém je v našem kraji lázeňství. Téměř celé se rozprodalo, městu Karlovy Vary patří jen Lázně V, tedy Alžbětiny lázně. Tam by se utopila miliarda na rekonstrukci, už se hrozilo uzavřením. Stejnou částku by potřebovaly Lázně I, tedy Císařské. Byl jsem tam v roce 2013 právě v rámci kulturní komise, kde nás správkyně zavedla do atria a to, co jsme viděli, bylo pro komisi zděšením. Všechna patra propadlá, zbyla tam jen stará elektroinstalace. Vše rozkradeno, včetně van z nerezu! Smutný příběh.
Jak bude vypadat další fungování kraje, se ukáže docela brzy při vědomí, že příjmy rozhodně nepokryjí potřeby pro spokojený a jistý život občanů. Byť jde o kraj nejmenší.
Na závěr se musím zastat Evy Valjentové při diskusi vedoucích představitelů politických stran v ČT 9. září. Hypotetické otázky, co by kdyby, byly ponižující. Jak asi měla odpovědět na otázku: »Co by dělalo vedení kraje, kdyby Německo dalo Karlovarský kraj na červenou listinu, co se týče nakažení koronavirem?« Těžko se bude něco uspokojivě řešit, když nebudou potřebné finance. I proto jsem v úvodu zmínil největší úpadek hospodářství našeho kraje všech dob. Dnes asi nepůjde o program, ale o to, kam vrhnout finance a řešit akutní problémy občanů. Ale nedovoluju si končit pesimisticky, protože mě vždy povzbudí jedno zajímavé poznání: »Neexistuje nic, co by nepřekonala pilná práce a vytrvalé úsilí« – E. Gottholt Lessing.
Přeju všem občanům pevnou ruku při volbách.