Haló noviny slaví 30 let

2. 6. 2021

Před třiceti lety vyšlo první číslo Haló novin. Od té doby jsou v nabídce českého periodického tisku zcela unikátní. Již třicet let dráždí své odpůrce, již třicet let nabízejí informace doplněné názory KSČM a širší levice vůbec. A za tu dobu také přežily řadu svých konkurentů.

Za třicet let vzniklo na českém mediálním trhu mnoho nových periodik a mnoho jich zaniklo. Haló noviny přežily tradiční tituly Lidovou demokracii nebo deník Práce, i nově vzniklé deníky jako Impuls, Český deník či Super. V čem tkví jejich odolnost? »Ve věrnosti čtenářů, s nimiž má náš deník spojení, které se podle mne nedá s jinými tituly na trhu srovnat,« říká současný šéfredaktor Haló novin Petr Kojzar.

Před třiceti lety stál u jejich počátků jiný muž. Prvním šéfredaktorem, byť krátkodobým, byl Radim Valenčík. Začátky Haló novin má v živé paměti. »Rád vzpomínám na dobu zrodu Haló novin. Byl jsem obnovujícím šéfredaktorem jen krátce, v podstatě jsem byl jen u vydání přípravných čísel, včetně prvomájového. Podařilo se mi však sestavit základy funkčního týmu. Nebylo to tak jednoduché, protože někteří si nebyli jisti výsledkem. Ale dobrý tým se zrodil poměrně rychle. Pak se vydávání ujal Petr Majcharčík, který měl na rozdíl ode mě několikaleté zkušenosti z působení v deníku. Myslím, že svou roli sehrál skvěle a odstartoval Haló noviny jako deník s dobrou budoucností. K vydávání Haló novin nás tehdy přimělo to, jak brutálně se do vnitrostranického života KSČM vměšovalo Právo. A to i formou organizování kampaní a útoků na osoby, které v době pro stranu velmi těžkou na sobě nesli tíži na jedné straně obrany strany, na druhé straně jejího reformování. Právo si pak jako svou další ‚kořist‘ vybralo ČSSD a podařilo se mu tuto stranu dost destruovat. Výsledkem je např. slabé centrum a mafiánské krajské struktury,« řekl a zdůraznil, že jeho největší snahou bylo nepřipustit, aby nově vznikající deník hrál roli, která mu nepřísluší. Tj. aby nerozehrával různé hry uvnitř KSČM ve prospěch, či naopak neprospěch určitých skupin. »Je jasné, že Haló novinám fandím.«

Médium, kde hlas komunistů zní čistě a nezkresleně

Haló noviny – na rozdíl od jiných rádoby nezávislých tiskovin - nikdy nezastíraly své spojení s konkrétní politickou stranou, KSČM. Současný předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip vnímá třicáté výročí Haló novin jako významnou událost. »Pro mě jsou Haló noviny srdeční záležitostí. Jsem hrdý, že mohu prohlásit, že jsem před třiceti lety stál u jejich zrodu. Jsem rád, že se z nich stal jediný seriózní levicový list v České republice,« řekl Haló novinám Filip.

Podle Filipa jsou noviny v komunikaci komunistické strany klíčové. Jiné strany politického spektra nečelí takovým faulům, manipulacím a překrucování postojů ze strany médií jako KSČM. Proto musí mít komunisté médium, kde jejich hlas zazní čistě a nezkresleně. »Pro KSČM je to klíčová informační platforma. Je to prostor, kde se může široká veřejnost dozvědět, jaké jsou skutečné názory Komunistické strany Čech a Moravy, nikoli pseudonázory, které nám někdo vkládá do úst, což je praxe, kterou bohužel často vidíme v jiných médiích,« doplnil Filip.

Podobný názor má i místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek, v současnosti rovněž místopředseda představenstva společnosti Futura, která noviny vydává. »Pro mne jsou Haló noviny ostrůvkem svobody, pravdy a pohody v současném světě plném manipulací a lží. Děkuji všem, kteří se na jejich obsahu a výrobě podílejí, a přeji jim minimálně dalších třicet let další úspěšné práce,« vzkázal u příležitosti výročí Šimůnek.

Noviny mají stále svůj smysl

Pro dalšího místopředsedu ÚV Stanislava Grospiče Haló noviny znamenají poté, co komunistické strana ztratila vliv na svůj historický deník Rudé právo, malý zázrak založením akciové společnosti Futura a vydáváním jejím prostřednictví Haló novin. »Zázrak, spočívající v ukázce toho, že KSČM byla dostatečně silná v roce 1991 založit vlastní tisk. Nenechat se odzbrojit.

Za druhé i navázání tradice na rok 1929 a následující léta a odkaz Julia Fučíka právě v době, které za období prvé Československé republiky byly pro Komunistickou stranu Československa složité.

Za třetí, přestože například Český rozhlas ve své době zakázal ve svých přehledech denních tisků Haló noviny citovat pro jejich levicovost a přestože to někteří redaktoři následně porušili, jsou Haló noviny ukázkou nikoliv čistě stranického tisku, ale levicového deníku poskytujícího širší názorovou hladinu nejen čistě levicovým subjektů. Cením si prostě skutečnosti, že v české republice existuje alespoň jeden deník, který není pravicový, je v českých rukách, nepodléhá nadnárodnímu kapitálu. To má obrovský význam,« dodal Grospič.

Haló noviny samozřejmě v posledních letech čelí i ekonomickým těžkostem, jako všechna tištěná média. Mnohá z nich házejí ručník do ringu a z trhu odcházejí, nebo se mění na kuriozity vytvářené »jednou písařkou«, jako třeba kdysi slavný Týden Jaroslava Soukupa, v němž si dnes lze přečíst již jen doslovné přepisy jeho pořadů na TV Barrandov. Někteří odborníci si myslí, že zánik papírových novin pod tlakem internetu je neodvratný. Vojtěch Filip má však jiný názor. »Noviny mají stále svůj smysl a ještě dlouho mít budou. Když vznikla televize, mnozí říkali, že to je konec biografu. A spletli se. Kina existují i dnes a mají svou funkci a své publikum. A to přesto, že se televize technologicky rozvinula, že nabízí dokonalejší obraz než kdy předtím a různé další technické vymoženosti navrch. Podobné to bude s internetem a papírovými novinami. Snahy nových technologií vyřadit svou konkurenci a pomlouvat ji jako zastaralou a odsouzenou k zániku tu vždy budou, ale jsou marné. Konec novin není na pořadu dne, tím jsem si jistý. Nové technologie jsou výhodné, zajímavé, ale každé to starší médium má něco, co je nenahraditelné. Proto přežila kniha, proto přežil rozhlas, a proto přežijí i noviny,« řekl našemu listu Filip.

Slavný předchůdce

Novodobé Haló noviny nespadly zčistajasna z nebe. Nevyrostly »na zelené louce«. Mají svého inspirujícího předchůdce z let 1933-1938, k němuž se současná redakce listu hrdě hlásí. To byla doba, kdy se nejen v Československu kalila ocel, období ohrožení republiky nacismem, jenž se rozpínal ze sousedního Německa a nalézal své přívržence i v ČSR.

Haló noviny vycházející v této době měly podtitul »Reportážní a informační list pro všechny - Haló noviny«. Proč vlastně vycházely, když hlasem levice na obranu republiky proti válce bylo Rudé právo, deník KSČ?

Za první republiky existovala cenzura tisku, především komunistického. Po přijetí zákona na ochranu republiky v roce 1923 se stalo cenzurování komunistických novin, konfiskování a úřední zastavování i podávání žalob a věznění jeho redaktorů častým jevem. Na podzim 1933 po zastavení Rudého práva a Rudého večerníku byly prvně vydány Haló noviny coby svépomocný list typografických dělníků a redaktorů, který komunistické straně oficiálně nepatřil. Ale komunistické myšlenky se tak dostaly ke čtenáři. Haló noviny vycházely až do roku 1938 jako rezervní list pro případ, že Rudé právo bude mocensky zastaveno.

Svědectví sazeče Maliny

Je známo svědectví sazeče Václava Maliny z roku 1960: »Perzekuce a hospodářský útlak rudého tisku nabyly vrcholu rokem 1933… Tiskárna KSČ a její vedoucí často dostávali vyrozumění o zastavení vydávání RP. Zaměstnanci tiskárny diskutovali o možnosti zastavení tiskárny, a tím také o možné ztrátě výdělků a zaměstnání… Z jedné takové diskuse vznikla u mne myšlenka, zda by nebylo možno uskutečnit vydávání náhradního časopisu… Na začátku října 1933 byl na tři měsíce zastaven veškerý komunistický tisk. Jako na zavolanou dostal jsem povolení k vydávání Haló novin. Policejnímu aparátu nešlo do hlavy, kde já, prostý tiskárenský sazeč, vezmu potřebný kapitál k vydávání denního tisku. Řada fízlů neostýchala se vyšetřovat všechny okolnosti mého rozhodnutí vydávat časopis. Domovní prohlídky, prověřování, vyhrožování, pátrání, zda jsem komunista, či ne…

Náhradní časopis byl na můj návrh označen titulem Haló noviny. Vycházel jsem z praktického hlediska tehdejší doby: chtěl jsem se přizpůsobit situaci. Často jsem ráno při jízdě do tiskárny slyšel na nástupištích elektrické dráhy hlasy kamelotů: Haló, noviny! Tož prosadil jsem název Haló noviny. Také proto, abychom u policejních orgánů vyvolali mylný dojem, že jde o další bulvární časopis… První číslo vyšlo 23. října 1933. Do ulic Prahy se rozběhlo ten den na 50 kamelotů. Nový časopis vyvolal zájem u velké části čtenářů…

První, jakož i další vydání bylo v dosti značném nákladu dotiskováno. Velká sympatie pro Haló noviny byla získána téměř ve všech vrstvách národa. Šedesátitisícový náklad byl toho dokladem. V době před Mnichovem se Haló noviny rozšiřovaly, neboť i ony se postavily za republiku… Před okupací byly již nesmlouvavé v boji proti fašismu. Brzy na to byl zastaven veškerý tisk KSČ, tedy i Haló noviny…

Pravidelnými přispěvateli Haló novin byly osobnosti, jež jsou nejen svou profesionalitou, ale i morálním profilem trvalým vzorem. Hlavními redaktory byli ti, kdož stáli v prvních řadách boje proti fašismu - Fučík, Krejčí, Borek, Hart, Křen, Konrád, Urx, Křížek, Brunclík, Sinkule.

Sazeč Malina zakončil své vzpomínání na prvorepublikový list slovy: »Haló noviny čestně splnily svou historickou povinnost a úlohu.«

Autor: 
mh, ste
Zdroj: 
ihalo.cz