Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom chtěla, aby se ta debata neposunula jenom na úroveň byznysu s chudobou, protože návrh novely se týká vlastně těch pravidel pro to, kdy by bylo umožněno, že lidem bude odejmuta část té dávky z hmotné nouze. Ale chtěla bych opravdu říci, a moje kolegyně to tady řekla přede mnou, přece je zcela úplně normální, aby se dodržovala běžná pravidla a aby i lidé, kteří jsou na dávkách hmotné nouze nebo i na státní sociální podpoře přece věděli, že mají dodržovat určitá pravidla. ***Přece tady nebudeme podporovat neustále se rozrůstající skupinu lidí, kteří si myslí, že de facto nemusejí vůbec nic a podle toho se i chovají.
Já bych tady mohla říci, že sociální pracovníci a jak se s tím počítá, že budou stále pracovat. No my těch sociálních pracovníků na obcích můžeme mít milion, ale když ti lidé nebudou chtít a nebudou dodržovat a nebudou nuceni dodržovat žádná pravidla, tak ti sociální pracovníci neudělají vůbec nic a stát bude jenom vydávat další peníze a bude říkat: Je potřeba něco dělat, je potřeba. Tady je jenom potřeba, aby se dodržovala běžná pravidla, tzn., aby děti chodily do školy, aby lidi chodili do zaměstnání anebo aby se umožnilo, aby chodili pracovat, aby měli běžné návyky jako ostatní lidi. A to je to, co dělá vlastně tu největší nevoli v celém systému.
Já bych třeba mohla otevřít i otázku drog a návykových látek. Uvědomujete si, že právě v těchto lokalitách ty děti dneska už od malých, od pěti, čtyř let jsou zvyklé brát návykové látky? A co potom z nich chcete udělat, jak s nimi chcete pracovat? To je ohromný velký problém, který my se snažíme aspoň touto částí nějak řešit, aby si ti lidé uvědomili, že si opravdu nemůžou dělat, co chtějí.
Druhá část vystoupení:
Děkuji, pane předsedající. Já, vaším prostřednictvím, na pana kolegu Juránka. Já bych chtěla říci, že to dogma nejsou peníze ve státním rozpočtu. To dogma je legislativní nástroj. A to se neobsáhne jenom v jednom, ve dvou zákonech, to je prostě sbírka záležitostí a věcí, které by měly jít ruku v ruce. A to je to, co vyčítáme této vládě, že prostě nebyla schopna, i když těch patnáct opatření, které se vytvořily za účasti dotčených krajů, za účasti dotčených samospráv, starostů a primátorů, řešit. Neudělalo se vůbec nic. A proto, nezlobte se na mě, je potřeba aspoň tuto část udělat. Je to bohužel poslaneckým návrhem, ale za nás je to úplně jedno, protože je to aspoň jeden trošku takový malý nástroj, který bychom potřebovali.
A druhá věc je, že se bavíme o vyloučených lokalitách. Ale ten problém není jenom ve vyloučených lokalitách. Vyloučené lokality už jsou vlastně taková ta fáze, kdy se bohužel sdružují, nebo je to díky tomu, jak je ten byznys s chudobou, jsou nahnáni uměle do určitých lokalit a z toho vznikají samozřejmě ty vyloučené lokality. Ale ti lidé na hmotné nouzi a i problémoví žijí úplně běžně v dalších oblastech, mají soužití s dalšími lidmi, nebavíme se jenom o vyloučených lokalitách. A tak jak na začátku problému, kdysi před dvanácti, třinácti roky byl problém ubytovny, tak já vám říkám, že my v Mostě nemáme s ubytovnami problém. My máme problémy s tím, že nám prostě žijí tito lidé ve standardní formě bydlení, tedy v bytech. ***
V hlasování číslo 111 je přihlášeno 140 poslanců a poslankyň, pro 112, proti 23. (Potlesk v levé polovině sálu.) Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas. A pokud nikdo nemá nic dalšího, tak děkuji zpravodajce a děkuji navrhovateli. Projednávání tohoto tisku končím. ***
Hlasování poslanců KSČM:
Pro návrh: Hana Aulická Jírovcová, Pavel Kováčik, Marie Pěnčíková, Leo Luzar, Vojtěch Filip, Květa Matušovská, Jiří Valenta, Zdeněk Ondráček,
Nepřítomen-omluven: Stanislav Grospič, Daniel Pawlas, Alexander Černý, Miroslav Grebeníček, Miloslava Vostrá,
Zdržel se: Jiří Dolejš,
Nepřihlášen: Ivo Pojezný