Rozhovor Haló novin s arabistou a vysokoškolským pedagogem Petrem Pelikánem
Kde se v mladém chlapci, tedy ve vás v době školní docházky, vzbudil zájem o studium orientalistiky, resp. arabistiky?
Na nic pořádného jsem se nehodil. Na řemeslo jsem byl moc líný a nešikovný a na nějaký obor na vysoké škole, který je užitečný, jako třeba stavařina nebo medicína, jsem byl blbej. V době, kdy si má nezkušený puberťák volit životní dráhu, mi taky připadalo, že s orientalistikou budu zajímavý a budu na to moct balit holky.
Z orientalistických oborů jsem arabistiku skutečně chtěl a měl jsem štěstí. Tehdy se plánovaly počty přijímaných studentů podle toho, jaká asi bude potřeba pro národní hospodářství. Arabistika se otevírala jednou za tři roky a brali nás pět. Říkal jsem si, že v 50. letech vystudovala spousta sinologů, a když jsme se pak pohádali s Čínou, byli bez práce. Naproti tomu arabských zemí je fůra a naivně jsem si myslel, že vždy alespoň s některými budeme zadobře. Náhodou jsem se s maturitou trefil zrovna tak, že se arabistika otevírala.
Studoval jste také na Kábulské univerzitě, tím se asi každý nemůže pochlubit. Jak jste se tam dostal?
Celý rozhovor zde: