V Lisabonu v sobotu po delší přestávce bude zasedat Pracovní skupina Mezinárodní porady Komunistických a dělnických stran. Jsem rád a je to moc dobře, že dojde na zásadní výměnu názorů. Účastnil jsem se takových porad mnohokrát a jsem hrdý na to, že i v největších krizích, které svět v posledních letech prožíval, našli komunisté ze všech kontinentů společnou řeč, byli schopni kritického hodnocení situace, a to včetně odhalování i vlastních chyb. Tedy přesně v souladu s dialektickým přístupem udržet to správné do budoucna a odhodit to přežité a chybné. Škoda jen, že se porady nemůže účastnit můj přítel, představitel KS Ukrajiny Peter Simoněnko, který by jistě do současné situace měl co přinést. Tím myslím nejen jistého odsouzení války, jako imperiálního nepřípustnéhío kroku v pokračování politiky, ale i v řešení, které pro Ukrajinu, tedy federalizaci, předkládá již od roku 2014.
Ve sporech imperiálního stadia kapitalismu je vždy zásadní otázka geopolitiky "sféra vlivu". Tak si ji položme. Zejména nyní, když jsme na začátku vytváření vazeb vícepolárního světa a máme zatím jen tři pevné body, tedy USA, RF a ČLR, když Evropa zatím nepředložila (a ani nemá) jasný emancipační program, a tak se dalším pevným bodem tohoto nově tvořícího se světa stát nemůže. O to jasnější je otázka, proč jsou Američané vojensky v Evropě, na evropském kontinentu, a to nepřetržitě od roku 1945? Jak toto mohla Evropa tak dlouho dovolit?
Ano, výsledek 2. světové války je pro ty, kteří nepodléhají manipulaci a nepřepisují historii jasný, na území poraženého Německa vstoupila vojska protihitlerovské koalice a po přijetí Postupimské dohody zůstala jen vojska USA, která jsou v SRN dodnes a vojska SSSR, která odešla po sjednocení dvou Německých států. Ale proč ještě dnes, 30 let po odchodu vojsk SSSR z NDR, potřebuje Evropa k nastolení a udržování vnitřních mírových poměrů a vzájemné vnitřní spolupráce bedlivý dohled Spojených států? Základny armád kterého evropského státu, včetně Ruska, dnes působí na americkém kontinentu s cílem mít tento kontinent pod kontrolou, tedy pod svým vlivem?
Geopolitika potřebuje zásadně jedno jediné - rovnováhu
Není až nelidsky cynické, že Američané míří na Východ zbraněmi ze svých vojenských základen, které hostí země, jež rozpoutaly druhou světovou válku a že Rusko, které odtud mají Spojené státy na mušce především, v ní vinou nacistického Německa obětovalo 26 miliónů lidských životů?
Připustili by snad Američané, aby Rusko proti nim permanentně a po léta vyzbrojovalo armádu kanadskou či mexickou (tedy sousedů USA) tak, jak oni dosud vyzbrojovali a stále vyzbrojují, primárně proti ruské zemi, nejen armádu ukrajinskou, ale armády všech ostatních evropských států, které jsou - a jak dnes víme, i nejsou - členy NATO?
Geopolitika potřebuje zásadně jedno jediné - rovnováhu. A ta je už po léta výrazně narušena. Proto se dnes válčí. Pro válku není ospravedlnění, pokud není skutečně obranná, realita je právě taková. Ptejme se, kdo a kdy tuto rovnováhu respektoval? Kdo a kdy nakládá na svou misku vah další a další tuny zbraní? Proti komu jsou namířené? A kdo a kdy v zaslepení dál hystericky přilévá olej do ohně? Absurdity boření pomníků, které jsou výrazem dějin a matení pojmů, oslavy zločinců z minulosti, neschopnost, respektive neochota vypořádat se se skutečně nacionalistickými až fašistickými názory, které se zakrývají pochybnými tzv. demokratickými kroky, spíše připomínají u nás 2. republiku, po které už následoval jen Protektorát. Výrazem takové absurdity, nebo až hlouposti, je přejmonování ulic nebo dokonce zmrzliny, vypořádání se s konkurencí, když nemůžeme porazit někoho ve sportovním klání, tak ho raději vyřadíme ze soutěže.
Tak přišel na řadu opět princip kolektivní viny, kdy snad ještě zbývá vydat rozkaz, aby všechny knihovny hromadně pálily díla Puškina, Lermontova, Dostojevského a dalších. Oni přece byli reprezentanti velkého carského Ruska.
Tam nesmíme zajít.